Ano – správně, to jsme my agrese, extrém, tyranie, destrukce ženy doma pláčou a litujou se!Ano, to jsme my agresevšechno hezké jsme zkurvili,zprznili a znesvětili!Generace zkurvysynů morbidně zesranej záchod,pochcaná mušleSavo, Iron a Mr. Proper hříšní lidé města Andělského. Budem počítat mrtvé těch už je dost bulvár – mediální lovec lidí se nás bude chtít snažit… Continue reading

…. S propíchnutým orgánem po ulici kráčíšCo ti kdo dal,co ti kdo vzal, že o tom básníšRozcuchaný vlasy a nebesky modrý oči,neumím se tě vzdátPohledy plný touhy,svlíkej si tu košili a pojď si hrátPřestaň mě srát s tím, že hrát si neumíš Na to mají být dva …. Moniquita Asi jsme byli z jinýho těsta! Continue reading

V zrcadle promluv se svým obrazem, že načase je stvořit další odrazpodoby, která spěje ke zkáze,však obnovit se dá, byť pouze načas.Kterápak žena je tak povznesená,že ladem nechává úrodný klín?A který muž tak ctí si svého jména,že nesnese, aby ho nesl syn?Své matce zrcadlem jsi, ve kterémna vlastní krásu hledí dojatá,i ty se budeš kochat… Continue reading

POHRDÁM MAKETOUatrapou životamám v sobě zakletoutouhu idiotachci pořád víc…nejradši bych si dal do držky– namísto zhrzené náhražkynemám nic… J. H. Krchovský Continue reading

LIDI JSOU ODPORNÝ STÁDO DOBYTKUmaj hlavy dutý a v nich hnůjke zkrášlení a užitku(to je návrh můj)mohli by nosit v hlavě kytku..ptal jsem se starého zahradníkajakou (-myslel jsem, že růže..)zavrtěl hlavou: \“Žádná kytkav takovým hnoji žít nemůže\“ J. H. Krchovský Continue reading

MÁM DOJEM, ŽE SE VYVÍJÍM jistě, ne asi rostou mi fousy padají vlasy vlásek po vlásku, hleď… a taky už si nemyslím že na každou otázku existuje odpověď J. H. Krchovský Continue reading

o půlnoci, maje horečku a rozjímajenad divnými svazky vědy vědy prastaré a záslužné – když jsem klimbal v polospaní, ozvalo se znenadánívelmi jemné zaťukání na dvéře – a pak už ne.\“Je to návštěva, či zdání, bylo to tak nezvučné –jednou jen a pak už ne.\“Edgar Allan Poe – Havran Continue reading

Na břehu tiše splývajících ptáčkůležela pravdasnadná jako smích.Nebylo,co by zasloužilo ležna břehu pěnkav zvolna plynoucích. Jan Skácel  Continue reading

Nevím, jak začít;šlápoty ve sněhuztrácejí přesný obrys a už je také šero.A já tu ještě čekám.Na koho? A proč?Pak trochu pršelo a bylo jaro,uběhl rok, pak druhý, třetí,a byl to celý život.a ten, kdo tu přechází,je někdo jiný, už to nejsem já.Kdysi jsem nalezl své jménona černé korouhvi stříbrným písmemi s datem smrti.Vesele hořela svíčkaa… Continue reading