Láska je jako večerniceplující černou oblohouZavřete dveře na petlice!Zhasněte v domě všechny svícea opevněte svoje tělavykterým srdce zkameněla Láska je jako krásná loďkterá ztratila kapitánanámořníkům se třesou rucea bojí se co bude zrána Láska je bolest z probuzenía horké ruce hvězdkteré ti sypou oknem do vězeníkvětiny ze svatebních cest Láska je jako večerniceplující černou oblohouNáš… Continue reading

A mně se chce tak spátSpátve stínu tvých vlasůSpát na nic nemyslet při zvuku tvého hlasu se probouzet jak kuchař v pohádkách kde spí se stovky let a znovu usínat s hrstí tvých vlasů na čele a trochu žárlit na slunce které ti po těle kreslí malé nepochopitelné obrázky Václav Hrabě  Continue reading

UNAVEN K SMRTI NUDNOU ROLÍsám sebe hrát, – že jsem… Chci spátpředstírám spánek, tvář mne bolívším, čím jsem byl, jsem nebyl rádJak se mi zdá, nic se mi nezdáuž nemám o čem dát si zdátna nebi bledne moje hvězdavším, čím jsem nebyl, byl jsem rád Continue reading

Buďme pak potom statečni a plni snění,když ze všech míst sem táhne smrt a chlad,pak mozek sám, který jsa zcela rozštěpený,na všechny strany stříká protiklad,že není, kde se zachytiti a není více hvězda lásky není, ani luny brunátné za stmívánía ani hovor milostný a skřípot písku cest.Jen jídlo, šaty, soulož, práce. A zívání,co dělati než… Continue reading