Při okně otevřeném (již skorém v zářísklonu)za šera teplého jsme zřeli ve kraj tmavý,šum list doléhal k nám v poloslyšnémtónu,ze zahrad voněl sem drn schnoucí zvadlétrávy.Zde bylo tušiti kraj v mlzem tichých zvonůse vzduchem rozprysknul rej zemdlený alkavý,a proti měsíci,než v brzkém zajdou skonu,se jepic chomáče nám kmitly kolem hlavy.u rázem jak by vstal, zabouřil… Continue reading

Nedovedu si představit, jak budu bez Tebežít.Co na tom, že se nevídáme.Přesto jsem Tvůj a vše, co mám, je Tvé,neboť jsi  mi to propůjčilasvým úsměvem, tak krásným,že si ani nebyl vědom štěstí,které vyvolával v mých očích.Propůjčila jsi mi lásku – schopnostradovat se ze světa, na kterém jsi Ty,naději nezávislou na ničí vůli,a obraz sebe, který… Continue reading

Je třeba vidět všechno poprvéjako by to bylo naposledyjen tak je to do krveJen tak ti nikdy neodkvetou květinya nikdy nepřestaneš česat ovoce Continue reading

Z blízkosti k blízkosti jinéklesáme v kroužících nocích;a taje – li milenčin cit,padáme se sutí skal. Continue reading

Na zastávkách tramvajových linekšeptáme si vzkazy do bublinekPodobni jsme postavičkám z komiksůa už víme: líska není bez kiksů Jan Vodňanský Continue reading

tvář zapomnění tvář neúplná jako silueta mlhy rozpínající se na obzoru kde se stírají pomalu stopy vzpomínek tvář zapomnění zrcadlo roztříštěné na tisíc faset potřísněných krví (v: antologie Bytosti schopné zemřít; přeložil Erik Lukavský) Continue reading

děkuji za odmítnutou lásku nikdy nepřiznanou úplnost nepoznanou hojnost děkuji za noci bloudění a alkoholovou otupělost děkuji za hrůzu nemoci děkuji za posměvačné úsměvy úšklebky sarkasmy pohrdání nenávist lhostejnost děkuji za lživá přiznání vyžebraná pohlazení pády do oceánu noci děkuji za vždy zavřené dveředěkuji za uplakané oči děkuji za rozbitá ústa jež se už nikdy… Continue reading