COOLna

Proč sníme?
Mozek nám sněním umožňuje samotnou existenci. Kdyby nebylo snové práce a spánkových funkcí, pravděpodobně bychom si každé trauma a nepříjemnost, co se nám v životě přihodí, v sobě nesli velice dlouho, někdy i celoživotně, a to se všemi doprovodnými negativními emocemi. Bez snění bychom měli také velké potíže s emoční inteligencí a složitě bychom rozpoznávali emoce druhých. Nebyli bychom tvořiví a naše paměť by byla zatížena spoustou informací z minulosti, čímž by neměla možnost se uvolnit a tvořit něco nového.

Takže nás snění čistí?
Nejenže nás čistí, ale ještě k tomu nám umožňuje, abychom vzpomínali i na nepříjemné zážitky bez traumatizujícího emočního doprovodu.

Jak je to možné?
V REM fázi (zkratka z anglického Rapid Eye Movement, což doslova znamená rychlé pohyby očí; jedná se o fázi spánku, během níž oční bulvy za zavřenými víčky po dobu 10 až 20 sekund kmitají) klesá v určitých důležitých částech mozku obsah noradrenalinu (hormon, který podněcuje aktivitu organismu, podobně jako adrenalin či dopamin), což nám umožňuje emočně vzdáleně prožít některé obrazy, jež nám mozek vytváří, a tím nám dovoluje v bdění vzpomínat na prožitky spojené s naší minulostí bez utrpení.

I ve snu ale přece můžeme cítit bolest, smutek nebo strach. Neznamená to, že se na své prožitky nedíváme úplně bezbolestně?
Sen může být nabitý emocemi, ale spánkové procesy zároveň umožňují oddělit vzpomínku od negativního emočního náboje, takže se s břemenem negativních emocí nemusíme vláčet za bdění. Kdyby to tak nebylo, byl by náš bdělý život neúnosně zaplněný úzkostí a strachem.

Jak nám sen pomáhá s tvořivostí a emoční inteligencí?
REM fáze spánku jaksi seřizuje naši schopnost rozpoznávat důležité emoční signály, například mimiku druhých lidí. To nám umožňuje dobře se orientovat v mezilidském prostředí a přiměřeně v něm jednat. Co se týče tvořivosti, sen nám umožňuje zbavit se stereotypů nebo utřídit chaos, zkrátka sestavit si věci jinak a najít klíč, po kterém jsme za bdění marně pátrali.

Můžeme mít sen i mimo fázi REM spánku?
Snít můžeme také v takzvaných fázových stavech, které nastupují na rozhraní spánku a bdění. Nebo během mikrospánku, kdy zaklimbáme na sekundu dvě například na nudné poradě. Ovšem o těchto snech po probuzení většinou ani nevíme.

Kolik snů v REM fázi za noc stihneme?
Desítky, možná stovky. Snová práce je k nám milosrdná také v tom, že si ne vše z ní přenášíme do bdění. Kdyby se tak dělo, zabývali bychom se sny celý den.

A jak dlouho v noci sníme?
Některé sny jsou delší, jiné ale trvají pouhou sekundu. Přesto je dokážeme rozvinout do dlouhých románových příběhů. Naše sny se zchumlají do velice krátkého časového intervalu, až naše vzpomínky je rozvinou v čase. V tu chvíli se ke snové práci přidává i práce kognitivní (poznávací), kdy se nám ze snových obrazů rozvine příběh. Často se to děje už v průběhu spánku. Někdy ve chvíli, kdy se probouzíme, jindy, když se probudíme, a někdy vůbec, protože sen zapomeneme dřív, než dopijeme ranní kávu.

Proč si někdy sen zapamatujeme a jindy vůbec nevíme, že se nám něco zdálo?
Na to asi nedokážu odpovědět. Nikdy si nepamatujeme všechno, vytěsňujeme zážitky dne i zážitky noci. Zřejmě to ale není tak, že bychom si pamatovali jen významné sny, protože sny mají jen takový význam, jaký jim sami přikládáme. Zřejmě si pamatujeme sny, které byly něčím zajímavé nebo měly silný emoční doprovod, jindy jsou pro nás skutečně důležité. Proto je dobré snažit se pamatovat si je, protože mohou obsahovat nějaké poznání.

Jakousi předtuchu?
Sen nás skutečně může upozornit na nějaké psychické nebo somatické záležitosti, které v bdění nevnímáme. Může nás například upozornit, že už je na čase začít něco dělat s bolavou kyčlí, což je třeba věc, kterou v bdění odkládáme, říkáme si, že to má ještě čas. Ve snu se nám mohou složit naše obavy, strachy a myšlenky do obrazu, jaký nám o nás něco prozradí a který bychom během bdění dohromady nedali. Nejedná se ale o předtuchu, nýbrž o jinak sestavené střípky z naší reality.

Někteří lidé tvrdí, že je některé konkrétní sny varují například před smrtí někoho blízkého. Je i to možné?
Může jít o člověka, o něhož máme obavy, tušíme, že s ním není něco v pořádku, ale za bdění si to nepřipouštíme. Na předtuchy bychom ovšem věřit neměli. Pokud totiž začneme věřit, že naše sny zasahují do jiného časoprostoru, můžeme se z toho lehce zbláznit. Má prateta Klára – vyhlášená věštkyně a kartářka – mě přesně od těchto věcí odrazovala. I když vykládala z karet a měla stovky nejrůznější snářů, byla velice vzdělaná, četla v originále Carla G. Junga (švýcarský psychiatr, 1875–1961, jenž se porozumění a výkladu snů hodně věnoval a využíval sny pacientů i při jejich terapii). Vždy mi kladla na srdce, že si musí člověk stanovit nějakou hranici, přes kterou nejde, jinak se ve snu utopí.

Jak to tedy je?
Symboly, které ve snu vidíme, jsou většinou jen naše. Až ve chvíli, kdy se snem probíráme nebo jej někomu vyprávíme, postupně přicházíme na to, co přesně vlastně znamená. Ano, někdy může skutečně komín znamenat penis, jak říkal Freud, ale leckdy je celý kontext snu mnohem zajímavější a žádný snář nám jej nemůže dešifrovat.

Takže by měl člověk analyzovat také pocity, které ze snu má?
To zcela určitě. Někdy totiž můžeme mít ve snu radost z něčeho, co zdánlivě jako radost nevypadá. Ve snu můžeme mít i strach, třeba když padáme ze skály. To je pak vždycky bezvadné, když se probudíme a zjistíme, že to byl jen sen.

Jak je možné, že z té skály nikdy nedopadneme na zem a že buď vzlétneme, nebo se probudíme?
Nikdo z nás si nechce přivodit vlastní konec dříve, než nastane ve skutečnosti. I to je určitá předpověď, že je člověk ještě natolik životaschopný, že na úplné dno nedopadne.

Může člověk ve snu zemřít?
Může sám sebe vidět mrtvého, může i strastiplně umírat, ale přechod, který je pro živého člověka pořád tajemstvím, se ani ve snu neobjeví. To by za sebou musel mít člověk tvrdší zážitky, například klinickou smrt, aby se mu něco takového zjevilo i ve snu.

Proč ve snech často létáme?
Protože toužíme létat jako ptáci. V 60. letech minulého století ovšem byla velkým hitem kniha Strach z létání, jež tyto sny zpracovávala jako sexuální záležitost. U těchto snů je ale spíš důležité podívat se na to, jakým způsobem člověk létá, kde a jak vysoko. Zda mu to jde s lehkostí nebo s tím má potíže. V některých životních etapách totiž létáme bez sebemenších problémů, v jiných se strašnou námahou vzlétneme jen pár centimetrů nad podlahu. V těchto chvílích je zajímavé se ptát, co se to s námi vlastně děje.

Sní analytické a kreativní typy odlišně?
Tvořiví lidé umějí ve snu řešit problémy. Mendělejevovi se jeho periodická tabulka prvků po letech usilovné práce zjevila ve snu a pod dojmem snu napsal svoje nejslavnější písně také Paul McCartney z Beatles.

Sní o něčem jiném děti a dospělí?
Samozřejmě. Sny jsou ovlivněny délkou života a zkušenostmi, kterých děti zase tolik nemají, a tudíž se jim zdají sny na jiná témata. I u dětí ale plní stejnou funkci jako u dospělých a přispívají k jejich emoční orientaci za bdělého života. Ve velkém pak děti začínají snít v pubertě, kdy emoční inteligenci hodně potřebují, aby období chaosu překonaly a aby byly trochu chráněny před emoční bouří a krizí identity, kterou prožívají.

Existují lidé, kteří snít neumějí?
Existují lidé, kteří se nechtějí sny zabývat, protože mají velké zábrany vůči svému vnitřnímu dění a introspekci a nechce se jim do toho, protože mají obavu, že by se o sobě něco dozvěděli. Takových lidí je zcela jistě řada.

Čeho se tak bojí?
Poznání sebe sama je krušná práce, jež leckdy velice bolí. I když se ale tito lidé odmítají svými sny zabývat, protože je považují jen za jakési výměšky mozku ve spánku, sen jako takový také pro ně dělá onu hodnotnou práci. Ačkoli si sen nepamatují, čistí je a pracuje s nimi. Pak jsou ale mezi námi také lidé, kteří snít neumějí, protože mají poškozený mozek. Proto jim REM fáze nejde tak dobře jako ostatním.

Poškozený úrazem, nebo psychickou poruchou?
Ve svém oboru znám nejvíc poškození psychickou poruchou, návykovými látkami nebo psychofarmaky. Existuje totiž řada psychiatrických léků, co REM fázi buď vymažou úplně, nebo ji alespoň velmi znehodnotí. Tito lidé se pak dobře nevyspí, takže se jim předepisují léky na spaní, čímž se jejich problémy vlastně ještě zhorší. Moje klientela je z oblasti závislostí. Dlouhodobé užívání alkoholu, návykových drog nebo léků vyvolávajících závislost spánek a snovou práci velice naruší. Až časem, když se jejich mozek a mysl začnou uzdravovat, k nim začnou krůček po krůčku přicházet i sny, které jsou zprvu většinou ošklivé.

Proč se nám občas jeden a tentýž sen neustále v různých obměnách vrací?
Sériový sen je jakýsi komiks o cestě životem a proměny základního motivu nám mohou dávat odpovědi na otázky, kde se v současnosti nacházíme, jak si počínáme, jak dosahujeme svých cílů nebo jak moc jsme se od nich vzdálili. Těmto snům bychom se měli snažit porozumět.

doc. MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc.