Tu kytici, kterou vám posílám,jsem uvil z květů, jež se v sadě skvěly,a kdybych je dnes neotrhal sám,byly by zítra všechny opršely. Vezměte si je, paní, za příklad,vždyť vaše krása, i když kvete právě,bude též vkrátku celá zvadlá státa náhle zajde jak ten kvítek v trávě. Čas pomíjí, čas pomíjí, má paní,ach ne, čas ne,… Continue reading

Víc než má jaro květů v hájia podzim hroznů které zrají,víc než má léto parných dnůa zima jíní po ránu,víc než má moře ryb a rakůa širé nebe chmur a mraků,víc než má Bretaň kamenůa Auvergne čistých pramenů,víc než má půlnoc hvězd a svícía prales větví šelestících,mám já, má paní, kvůli vámhluboko v srdci běd… Continue reading

Ach, lásko, jak je krásná moje milá,když vzhlížím k jejím purpurovým rtům,anebo k očím, těm svým vladařům,anebo k tváři, jež mě uchvátila. Ach, lásko, jak je krutá má paní,když pohrdá a probouzí můj žal,když vzdoruje, tak že bych zaplakal,když odmítá a znovu mě tím raní. Ta její krása chutná jako med,ta její krutost pálí jako… Continue reading

Chci zemřít pro tvou krásu, paní má,pro oči, jež mě jaly do svých tenat,chci zemřít pro tvá ústa úsměvnáa polibky, jež nutí láskou sténat, chci zemřít pro tvé vlasy jako noc,pro něžnou křivku prsů, pro krok laní,pro přísnost sladké dlaně, jež má mocmě rázem uzdravit i na smrt ranit. Pro samet pleti tvé chci život… Continue reading

To, že smím svírat v pažích den co dentisíce vonných lilií a fialvíc než ten břečťan, který s láskou přijaltisícem rukou milovaný kmen, to, že má tvář už hořem nežloutne,že moje blaho najednou tak vzkvetloa že mám tmu teď raději než světlo,to vše je tvoje milost, božský sne. S tebou bych věru vzlétl do nebe,ale… Continue reading

Chtěl bych se zvolna jako hustý proudzlatého deště snášet bez přestánína sladký klín své milované paní,když jí sen přijde v oči ulehnout. Chtěl bych se přihnat jako bílý býka pak ji unést na svém silném hřbetu,když jako květ, jenž budí úžas květů,pomalu kráčí v dubnu přes trávník. Chtěl bych už jednou zkonejšit svou strázeňa jako… Continue reading

Živote, postůj, já jsem tvůj,mám ústa, oči, noc a řeku,miluji, vidím, hořím, teku,radostem pláč svůj obětuj,na čelo polož vrásu  vrásce,mé rty dej nocím, smrt mou lásce! Živote, postůj,tohle je jistě ta chvíle chvil,všechno, co jsem do tebe zasil, všechno, pro co jsem žil,pro tuhle chvíli zrálo – živote, postůj tedy,všechno vidím jako poprvé, jako naposledy.… Continue reading

Nedělej, že nic nevíš, dubne, sundejme si masky,v srdci mi nebuď chlapce, přej mi vrásky,a já tu dívku vrátím, vrátím ji jaru a řekám,ó ne, nech mi ji zatím, zrovna ji čekám Ó ne, neber mě s sebou na ty toulky,neštěbetej mi o té dívce,naše ženy jdou, naříkají si na tebe, na blátivce,mají v hlavě… Continue reading

Jako školačce se ti skrze slzu do všech stranrozlila kaňka v nekonečně modrý,v nekonečně pustý oceán,potom jsi oceán až na dno drhla prstíkem,už tehdy drhl ten prstík o mé srdce,kdovíkde jsem byl tenkrát,ale teď tu jsem. Poslední list padá,hledám tě pod ním, nejsi tam,po okně stéká kapka deště,hledám tě pod ní, nejsi tam,říkám si tvoje… Continue reading

Já nehledal jsem vilnou Frynupro flirt a  ukrácení dne.Utišení jsem na tvém klínupro srdce žádal neklidné. Noc byla touhou přesycenáa vábila a lákala.V tvé jizbě lampa rozsvícená,vím, že můj příchod čekala. A lože ztřísnilo se krví. –A já se zachvěl vědomím,že srdce tvé jsem vznítil prvýa že je prvý rozlomím. František Gellner Continue reading