COOLna

….dědictví času a kultury…


básně

  • Po potopě – Oldřich Mikulášek

    To ticho po tobě jak po potopě,když voda opadá.Nahmatám svá slova potmě –vylouhovaná do naha.Ztratila smysl, škeble prázdé.Já největší z nich – zavřená,pochmurná truhla plná bázně,žes pro mne navždy umřela. Continue reading

  • Píseň o kamarádovi – Jana Moravcová

    Když stane se, že kamarádzaváhal nebo zklamal snad,a ty bys prostě věděl rád,zda ještě na něj můžeš dát –vezmi ho do hor, uvidíš!Nechystej mu žádnou lest,jenom si zkuste skály slézt,ať víš, s kým máš tu čest. Možná, že v horách ztratí vtip,ohrne nos a zdrhne zpět,sotva ho spálí první led,začne ti vyvádět –pak je to… Continue reading

  • Bohuslav Reynek – Podzimní motýli

    Za zdmi a za ploty,podzimní motýli,spolu jsme skryli se,steskem se živili.Poslední motýli,za zdmi a za plotyzávětří hřálo násv nadějích samoty.Tajemní motýli,na dlaních jeseněv tichu jste zářilizlatě a ruměně.Podzimní motýli,ještě mi vzlétněte,zasviťte na chvílitouze v tmu zakleté. Continue reading

  • Matko – Vladimír Holan

    Matko, stále mi chybíš,a to právě tam, kde to nejvíc bolí! Slzo, jsi stále táž jako za mladosti,nebo i ty stárneš sám se stárnoucím? Poznání není vidění.  Ale opakuje se to.I proto umíráme… Continue reading

  • Vítězslav Nezval – V září

    Podzim už platí listím svou útratu. Je konec láskám, konec nenávistm, podzim už platí listím a není návratu. I ze tvých očí padá cosi jak list. Je pustý park, je zpustlá promenáda, z tvých očí slza padá a listí z ptačích hnízd. Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si… Continue reading

  • František Halas – Léta

    Oblohy zvrstvené a roky přešlé v dál dny láskou zvichřené vás jsem se nenadál Teď stojím zmaten v nich v přepychu podivném snů dávno ztracených v mlčení pochybném Bojím se abych nenašel ta slova co vše zabila jak jsem se s nimi vynášel a jak se láska trápila (Tvář) Continue reading

  • Miluj… – Vladimír Holan

    Nerovnost země a tedy i nerovnost lidíjen na kolenou ucítíš.Miluj však obě a věru jen tím spíš,že není lásek, že je jen jedna láska,tak jako všechny kříže jsou jen jeden kříž. Continue reading

  • Láska a temnota

    Jako by to bylo tisíc letmilion světelných roků v dálcejak moc byl tehdy jiný světkdyž jsem plul s Tebou na jedné bárce Měl jsem Tě moc rád a Ty mě víc než rádasmáli jsme se i mračili ve stejnou chvíliTy mě a já Tobě hlídali jsme zádadobře si rozuměli a hodně se sžili Každý den… Continue reading

  • Markéta Hrbková – Sen pod jabloní

    Sen pod jabloní, za soumraku je člověk vždycky trochu sám, když cítí, jak se k zemi kloní minulost větví do všech stran. Den pod jabloní. Na konci času je svět vždycky trochu sám, když cítí, jak se k zemi skláním a hledám klíče od svých bran. Jsem pod jabloní. Na konci bdění se člověk cítí… Continue reading

  • Hugo Pavel – Jsi

    Jsi nesplněný sen chvilička času jen řeka marných nadějí nepláči ani se nesměji trpělivě čekám a nevím kdy a kde mi rybička zabere splní bláhová tajná přání ví, neví, má, nemá zdání trpělivosti moje radosti štěstí v neštěstí trest boží nebo dar všechno mi dal všechno mi vzal komu než tobě, řeko má kouzelná bych… Continue reading

krematorium