Lásko jdi po břehu všech potoků v nichž ryby uvidíš. Jdi po břehu všech potoků tam potkáme se spíš. Jdi po břehu všech řek tah úhořů sleduj chceš? Po břehu řek má lásko vždyť já tam budu též. Jdi břehem oceánů dívej se na velryby všech oceánů lásko má. Budu tam bezpochyby. Continue reading

Duši hostí listopad chudobou a písní deště. Mráz už z opuštěných lad zavolal a nejde ještě. Vítr klepe na vod sklo. Světlo mezi dvěma mraky jako klíč se zablesklo, tajemný a křivolaký. Brána tmy se zachvěla. Oblak po oblaku sahá. Svítí v dlani anděla Děsem zkřivený klíč bláta. Continue reading

Opřeš se o mé rameno a já jsem rázem okřídlený. Jako kdybys rozestřela své hebounké černé peří, k nejbělostnějším nebesům mne tvoje slova povznášejí. Je ticho. Chvíle vytržení. Usedám opět za svůj stůl, však z ramene se řine krev a tvoje nepřítomnost bolí. Continue reading

Není to jejich úmysl, ale my jsme oslepeni světlem, prýštícím z jejich přítomnosti, zatímco oni nás chtějí jen vidět. Musíme se odvrátit, nemůžeme pohlédnout do obrovského, hlubokého Neznáma, které promlouvá z jejich očí. Vracejí nám náš dětský pohled, hluboko v nebi, zakotveni v místech, na ktera si nemůžeme vzpomenout. Andělé, odvraťte se. Nemohu se vzdát… Continue reading

Ted víme, že jsme ztraceni, už jen tento kout nám zbývá. Prší, déšť táhne se až k obzoru i moře šedozelených kopců, za vlnou vlna od lesa k lesu. Naše karty nechali jsme stranou, někde, beze vzteku, bez melancholie: řekly nám jen to, co dávno víme, odkud jsme přišli. Ne však, kde jsme teď. V… Continue reading

Jen tolik radosti jsem dnes měla, jako když nachový odlesk zapadajícího slunce vrhne duhu do dešťové kaluže. Jen tolik lásky jsem v životě měla jako polibek v hospodě, tak laciný a prchavý, že na druhý den ráno bilo srdce klidně jako na věži zvon. Jen tolik. Continue reading