Job / 31-41 Za bolest rukou, které nedosáhlyna pohlazení, víru dej,tvůj úprk v noc je příliš náhlý,pomalu, zvolna odcházej, za bolest duše, kterou vyplenilaodešlá láska, nech mne spáta spal a spal má malá dílaa nedopřej jim přetrvat, za bolest hrdla zpívanéhoo bolest výše, zemřít necha skonávati v písni jeho,jež hoří slavně v plamenech! Continue reading

Nesmírně suché jsou dnes rty méa je mi líto tmy pro kterou nevidíme(tak hezká lítost to jejako když dívka která dřímeneví koho si ve snu zamilujea vzdychá tiše jako by se usmívala) A je mi líto radosti že lhala(to ale chvěji se a lehýnce mne mrazímladá a svěží zimaúzkost jež započínáuž dávno předtím v srdcích Continue reading