Placebo pochází z latinského „potěším“. Existuje ale i jakési zlé dvojče placeba – nocebo (z latinského „škodím“). Nocebo efekt se projeví, když očekáváte, že léčba váš zdravotní stav zhorší a ten se v důsledku tohoto očekávání opravdu zhorší.
Dříve se o nocebo efektu moc nemluvilo, protože prostě nebyl tak častý. Nebylo zvykem, aby s námi lékaři prognózu a nežádoucí účinky nějak extra probírali. Dnes stojí zdravotníci před těžkým úkolem: Jak pacienta řádně informovat a přitom neriskovat negativní dopady takových informací? Tohle dilema ještě umocnily informované souhlasy.
Jejich velký kritik, psychiatr Radkin Honzák, je veřejně označuje za „pustý alibismus“, „vítězství úřadu nad medicínou“ či „lepší strašidelný soubor než celá Erbenova Kytice“. Poukazuje na fakt, že v populaci je 20 procent úzkostných jedinců (mezi nemocnými se samozřejmě koncentrují ještě víc) a pro ty může informovaný souhlas představovat skutečně přímé ohrožení.
Aby ilustroval absurdnost takového byrokratického počínání, navrhuje Radkin Honzák zavést v podobném duchu informované souhlasy i do dalších oblastí. U vstupu do restaurací by podle něj mohl každý host povinně podepsat třeba text: „Jsem si vědom a souhlasím s tím, že v této restauraci mohu být okraden, opařen, pobryndán, přepaden, uhořen v případě požáru a k tomu ve zmatku ušlapán, zastřelen, že se mohu zadusit špatně polknutým soustem a zemřít na cokoli, co se do jídla může dostat, protože náhoda je blbka nevypočitatelná.“
Při předání dítěte do školy by pak rodiče měli podepsat: „Posílám svoje dítě do této školy s vědomím, že může domů přinést tuberu, vši, drogy, alkohol i methyl, špatné zvyky, že zde může být týráno, šikanováno, zmrzačeno, zabito jak spolužáky, tak inspektory a že je velká pravděpodobnost, že se zde nenaučí nic potřebného.“
Jestliže vás lékař dostatečně a přitom opatrně informoval (klobouk dolů před kapacitou, která tohle dokáže vybalancovat), asi příbalovou informaci dopodrobna studovat nebudete. Pokud ovšem nejste tzv. farmakofobní pacient. V tom případě ošetřující lékař s povzdechem zabrousí do složitých vod statistických a udělá vám přednášku o tom, že pravděpodobnost toho kterého nežádoucího účinku je stejná, jako že na vás na ulici spadne balkon.
Někdy zabere vysvětlení, že jde o důsledek alibismu farmaceutických firem, které se potýkaly se stále vyšším množstvím žalob. V Americe jsou totiž podobné soudy docela v módě. Zajímavější než otevírat příbalový leták je pro farmakofobní a zvídavé typy otevřít si internetový vyhledávač.
„K tomu připočtěte všelijaká pacientská fóra, kde se příslušníci různých názorových bublin vzájemně utvrzují v tom, co stejně dávno předem vědí, a to včetně přesvědčení, že ,prášky jsou jedy‘. Takže suma sumárum to vyjde nastejno a je úplně jedno, jaký seznam nežádoucích příznaků na nás z krabičky vykukuje,“ vysvětluje psychiatr Cyril Höschl. Známý novinář Miloš Čermák trefně pojmenoval internetovou samodiagnostiku „akutní googlóza“.
Lenka Brožová
Napsat komentář