Podle psychologů a lingvistů jsou nadávky přirozenou součástí naší řeči a patří k nejúčinnějším a nejméně destruktivním prostředkům, jak se zbavit stresu třeba při bolesti. Vulgárně se mluvilo vždycky, v poslední době ale expresivní výrazy používáme častěji než dřív.
Lingvista Michael Adams v knize In Praise of Profanity popisuje, že něco takového přichází ve vlnách. Ta první byla mezi světovými válkami, druhá v 60. letech, třetí příliv vulgarit přišel s internetem a jeho diskusemi.
Vědci tvrdí, že jistá dávka vulgarit v určitých situacích může být přínosná.
„Přemíru hrubých slov autoři často obhajují tím, že je nutnou součástí charakteru postav, tedy že omezený buran nemůže mluvit jako univerzitní profesor,“ vysvětluje filmová a televizní kritička Mirka Spáčilová. Zásadnější příliv vulgarit do našeho prostředí přinesly zahraniční vzory a internet, který posouvá hranice obecně.
„Roli hraje i generační obměna tvůrců, pro své postavy používají jazyk, kde se některé vulgarity už nechápou jako urážka, nýbrž jako běžná složka konverzace. Vzpomeňte si, jak kdysi vadilo ‚Ty vole‘, nad nímž se už dneska nikdo nepozastaví,“ dodává Mirka Spáčilová.
COOLna 
Napsat komentář