COOLna

Koronavirus nás určitě donutil zabývat se tématy udržitelnosti a každodenního fungování v dramaticky jiném režimu, než na jaký jsme byli zvyklí. Zjistili jsme díky němu, že jiný svět je možný a může se nám rychle „přihodit“, aniž bychom se pro něj rozhodli. A taky to, že se vlastně dovedeme dost rychle přizpůsobit.

Z hlediska naléhavosti se ale covidová krize dá porovnávat spíše s onou hořící Kalifornií. Jde o náhlý, nouzový stav, nikoli o plíživou a kolísavou změnu, jak je tomu u projevů změn klimatu nejčastěji. V případě akutní nouze je schopna se rychle mobilizovat řada aktérů napříč společností. Zároveň je ale zřejmé, že potřebujeme především robustní, a rovněž rychle reagující sdílenou veřejnou infrastrukturu.

To, co mi přijde důležité ve vztahu ke klimatu i ke koroně, je diferencovat. Neupínat se na kontrast mezi veřejným a soukromým sektorem – je potřeba opatrně rozlišovat napříč těmito sektory a vytvářet příčné koalice. Technologie a inovace, díky nimž budeme moci přejít na nízkouhlíkovou ekonomiku, vznikají právě v takové spolupráci.

V Česku se často hlásá, že bohatství vytváří soukromý sektor, zatímco veřejný ho jen přerozděluje. To je nesmysl. Empirické studie ukazují, že vývoj těch nejzásadnějších technologií byl vždy umožněn různými typy dotací a veřejných investic. Kreativita v soukromém sektoru je možná díky tomu, že dostává veřejnou podporu, kterou je u nás v Evropě v první řadě samotné veřejné, více či méně bezplatné školství.

Jistěže existují různé typy logik a různé časové horizonty, které vedou k výrazně jiným způsobům správy světa. Ale nemyslím si, že jednu logiku zastává soukromý a jinou veřejný sektor, respektive že je příliš plodné to takto vnímat.

Pokud bychom opustili schéma veřejného a soukromého, jakým jiným hlediskem můžeme společnost nahlížet?
Často pracuju s přístupy Bruna Latoura, který dlouhodobě ukazuje, jak je pojem společnost pro sociální vědu i širší politickou diskusi zavádějící. Místo toho mluví o kolektivu, který zahrnuje nejen lidi, ale taky zvířata, architekturu či technologie – a to jako činitele, kteří aktivně vytvářejí a přetvářejí skutečnost a nejsou jen nástroji v rukou lidí. Ještě přesnější je, že jednání vzniká vždy z propojení lidského a nelidského, které nemáme nikdy plně pod kontrolou.

Když budeme uvažovat třeba o udržitelném zemědělství, potřebujeme obsáhnout složitou a různorodou spleť lidí, organismů, nástrojů, chemických sloučenin, což jsou poznatky a praxe existující napříč sociálními, přírodními či zemědělskými obory. Metabolismus tohoto kolektivu pak je, nebo není udržitelný – nejde jen o lidskou společnost.

Objevení, pohyb a proměny koronaviru souvisejí s podobou světa, tak jak ho v posledních desetiletích utváříme. Planetární mikrobiologie je ovlivňována dlouhodobým lidským působením v různých ekosystémech, urbanizací, dramatickým nárůstem přepravy zboží, bezprecedentním globálním turismem.

Evoluční biolog Jaroslav Flegr tvrdí, že se v kontextu současné pandemie koronavirus přizpůsobuje našemu chování velmi rychle, v řádech týdnů, takže ho sami silně utváříme tím, jaké podmínky si – a tím i viru – nastavujeme. Ale i kdyby to nebylo tak rychlé, koevoluce lidí a mikrobiálního světa je klíčový aspekt vývoje, který rozrušuje hranici mezi společností a přírodou, tak jak ji kreslí moderní myšlení. Viry žijí v nás a skrze nás, my žijeme i díky virům a bakteriím. A někdy kvůli nim umíráme.

Důležité přitom je, že tato koevoluce je vždy situovaná. Antropoložka Margaret Locková v té souvislosti zavedla pojem lokální biologie. Když studovala odlišné projevy ženské menopauzy v Severní Americe a v Japonsku, nepřičetla je jednoduše „kulturním“ odlišnostem. Analyzovala je jako výsledky odlišné dynamiky biosociální diferenciace jdoucí napříč biologií a kulturou, které v tomto případě zahrnovaly různé způsoby života a zacházení s tělem, včetně lékařských intervencí, stravy nebo podob setkávání se s ostatními. Později pak, v kontextu sílící globalizace, začala mluvit o situovaných biologiích, které mohou být rozrůzněné, ale nejsou vázány na určité území.

Tereza Stöckelová