Tvoje oči, čisté a tajemné, na jejich dně archiv viděného od dětských krůčků k ženě vysněné – a poslední, nahoře, mé nečitelné jméno. Přečíst je umí jenom oči Tvoje – Až překryjí je cizí jména jiná to mé hoď páté vlně do příboje ať moře odnese je do ztracena. Continue reading

Pravda ve slovech, slova v knize, kniha v úkrytu, úkryt ve sklepě. Sklep v podezření, podezření z nenávisti, nenávist ze strachu, strach z pravdy. Continue reading

Dal jí všechno, co muž může dát a udělal snad víc, než by měl udělat Sfoukl kdy někdo plamen bezstarostněji, slyšel kdy někdo sbohem línější a takhle bez doznění? \“Napíšu ti,\“ utrousila hravě a tvář jen stočila ku zdvořilému políbení. Pak odešla, bez pohledu či ohlédnutí… Dopisy psané a frankované v hlavě – marně bys… Continue reading

Chtěli bychom líbat a laskat jen oči otevřené, abychom cítili a chutnali jejich tvar, jejich barvu a živoucí vlhkost. Ale oči se bojí urpení, skrývají se, jsou nedotknutelné. Gabrielle Marquetová Continue reading

Máš jenom slabý dech a foukáš na polnici. Ta sladká bitva úst, ta sladká bitva žil! Ach, býti poražen porážkou vítězící a jíti vánicí, sněhem, jenž nasněžil! Máš jenom malou dlaň, však přikrýváš jí propast, když deště dotkneš se, mží víno do oka a já jak beránek chtěl bych svůj život propást na březích duše… Continue reading

Však láska,sama láska, krásná je a hodna přijetí. Chrám zapálíš, hoří jak len; a bude oheň týž, ať cedry nebo koukol spaluje. Láska je oheň. A když v nouzi své ti řeknu – mám tě ráda – ráda – víš? Tu v nové podobě mne uvidíš a v proudu nových paprsků, jenž jde z mé… Continue reading

Náhodou vyhlédl jsem z otevřeného okna a spatřil sebe na Jeho soudné lavici: rozryté čelo, rozcuchaná kštice, do prázdna oči civící. Tak takhle přijde jednou smrt, bez loučení, tak náhle a tak brzy, jen co on zvolna perem ortel napíše a vyřinou se slzy? Když pak nějaké slovo zvolna vykroužil, já bez vzdoru a touhy,… Continue reading

Vidím, cítím, ale nevím, jak je tobě, tobě… Jak je tobě? … Navzdory shodám i odlišnostem vím, že JSME. Propojuje nás dech, vědomi si všech částí těla země. Jednota biosfér, jednota hemisfér. Fair trade, home made, snad není too late! Vím, že zemřu, zemřeš, zemřeme, a že nikdo z nás nemá právo rozhodnout, kdy zmáčknout… Continue reading

Kdybych si ruku pořezal tím ostrým nožem, cos mi dala (tou zrádnou dýkou, tvojí krásou), co bych měl udělat, už vím: sám si tu ránu obvázat a tobě zatajit, že krvácím. Vražedná dýka je to, jak jsi mne často varovala, a že je marné chtít u tebe soucit hledat, vím: buď ti ji musím navrátit,… Continue reading