COOLna

….dědictví času a kultury…


básně

  • Lítost – Jiří Orten

    Nesmírně suché jsou dnes rty méa je mi líto tmy pro kterou nevidíme(tak hezká lítost to jejako když dívka která dřímeneví koho si ve snu zamilujea vzdychá tiše jako by se usmívala) A je mi líto radosti že lhala(to ale chvěji se a lehýnce mne mrazímladá a svěží zimaúzkost jež započínáuž dávno předtím v srdcích… Continue reading

  • Perla

    Láska, to je jako najít perlu v životěPravá perla se rodí na dně mořepravá láska je někde kolem v žitěI falešná perla se dá udělatláska se neudělá, jen vzácná jiskra přeskočíláskou, perlou, život nekončíJe potřeba obě ocenitláska je jako ta vzácná perla Continue reading

  • Exodus dramatu – Jiří Orten

    Hra nekončí, hra započíná.Ta ruka, která duše stíná,umdlévá, slábne jako jiná.Hra nekončí, hra započínáa hraji já, já, Exodus.Jsem synem konce. Z jeho klínanarozen jak prapříčina.Pro mne se zmírá, pro mne vzpínánaděje znova křídla svá,pro mne, ach, pro mne zapomínána vinu vina, ona vina,jež tím, že trvá, netrvá.Hra nekončí, hra započíná.U vrátek všeho odcházení,u vrátek všeho… Continue reading

  • U tebe teplo je… – Jiří Orten

    U tebe teplo je, ach, to by se to spalo,hluboko do prachu ponořil bych se rád,z lítosti lijáků, by tiše odkrápalovše nahé na těle, ten zubožený akt. Oslepnout do světla v utuchajícím zpěvu!Cítím již na patře sám samet samoty,který mne opíjí a volá na prodlevu,aby se nebála a vešla do noty. Být mrtev, tatínku, nikomu… Continue reading

  • Dávné lodi připlouvaly

    Dávné lodi připlouvalyna vzdálené břehypřicházely s nimibolesti a nářkykdyž pasažéři vstoupilido domovů místníchje čas vzít zpětco bylo staletí jim bránonechme stranou klišéstereotypy bezcennéuž nepotřebujeme křičeto vlastnictví a dobyváníale o vzájemném respektu a pochopení Dekolonko Dekolonizacić Continue reading

  • Společná

    Malý plamínek se mu v srdci skryl,celou svou duši jí odhalil.Prstýnek jí nasadil,svá tajemství prozradil.Polibky ho zahrnula,jeho drsnou tvář rozzářila.Stala se mu ženou,životní změnou.Spolu se často smáli, někdy si i zaplakali.Spolu jako jedna duše,jako jedno tělo. Michal Ondra Continue reading

  • Sevření

    Zaveď mi dlaně za ramena, obejmi, jen ústa ústy oněmí, jen moře za zády nám sténá. Jsou naše záda mušle luny, jež za námi se zavřely. My do sebe jsme vyvřelí. V zákoně života dvě struny. Na větru světských klauniád zastiňujeme stínohrami vznik rostoucího mezi námi. Tak dlaně staví ohni hrad. Opravdu v klecích duše… Continue reading

  • Nemůžu ti dát víc

    „Nemůžu ti dát víc Už nejsem to, co jsem. Ach, jak bych si přál být písek, slunce v létě! Přál bych si aby sis lehla Odpočívej na odpočinek. Že mě opustíš tvé tělo, když odcházíš, teď, něžné, teplé, nezapomenutelné. A nech je odejít s tebou o tobě můj pomalý polibek: barva, od hlavy až k… Continue reading

  • Kousek temna někde v chladu

    Kousek temna někde v chladu.Kolik zbývá do rozpadu?Mrtvé vichry kolem dují.Vážně ještě existuji? Slepé oči do tmy hledí.Všední dnešky tonou v šedi.Vraní dráp se otře o tvář.Kapka krve zkrápí oltář. Zbytečnost je nový zákon.Prázdnota – odpověď na shon.Nepřítomně ráno vstaneš.Žiješ, dokud nepřestaneš. Bez významu, co se řeklo.Jestli tohle není peklo,tak už nevím, co by bylo.Temno… Continue reading

  • Voda v krajině, voda v tělech

    Podívej! Obyčejná krůpěj vody zachycená na okraji lesního potoka. Přichází srna a chlemtá průzračnou ledovinu, jazykem zachytí osamocenou krůpěj. Ta koluje v jejím těle. Později je srna zabita lovci. Zbytky masa a srst počínají hnít, krůpěj se vypařuje. Vlhkosti se ale zmocní vítr, žene ji, žene a ona se převaluje v břichu mohutného mračna, ozářená… Continue reading

krematorium