Přistavil jsem si zrcadlo od té doby se nenávidímvčera mě ale napadlože se v něm stejně neuvidím…rozplynul jsem se děsemnad tím, že vůbec nejsemVůbec si nezávidím K. H. Krchovský Continue reading

Těžko se snášejí podivné pocitytěžko se hledají slovajak kdyby srdce přestala bítjako by zalita do olovajako by přilétl tak černý mrakco stalo se stalo a už je to tak soucit i lítost životy nevrátíchraňme své naděje že dobro se neztratí . . . Continue reading

Na stěnách je břečťan.Kilián chodí po podlaze.Žij ten život. Mládí, dospělost, zralý věk.Pak pach hlíny.Musí bejt zvláštní pocitdeště na rakev. Continue reading

Než jsem se vydal do světa, byl mi svět víceméně známý. Mě lebka prince Hamleta nesužovala otázkami. Plet‘ jsem si svetr podle mámy, jedl jen ryby bez kostí… Nerozplýval se nad barvami v kaleidoskopu možností. Nechyběly mi, po léta, depeše hrané na tam-tamy,na nočním nebi kometa, modlící mlýnky dalajlámy, symboly, znaky, lži i fámy… Volil… Continue reading

Chci zpátky tebe.Ve stejný čas.Hluboké nebe.A louku v nás. Erik Decimus Continue reading

Déšť mě studeně a tvrděZbičoval/ asi za hříchy minulé i budoucí /Ale já šla hrdě,pořád dál.Čekala jsem horkou ruku,že mi přijde naproti.Místo ní však taky mraky…Vrhám se svému OsuduVstříca v hlavě?Univerzální mám nicotu. Continue reading

Co vzdáleno bylo, je blízké. Stále bližší je osud. Zahalen v listí sám sobě šeptá strom, co do všech stran šumíval dosud. Už dlouho jsem neležel na zemi. Teď ležím a sotva na myš snad si písknu. Tebe však vroucněji v náručí, v paměť té země tě vtisknu. Potom už do vlastních padám slov, hladových,… Continue reading

Job / 31-41 Za bolest rukou, které nedosáhlyna pohlazení, víru dej,tvůj úprk v noc je příliš náhlý,pomalu, zvolna odcházej, za bolest duše, kterou vyplenilaodešlá láska, nech mne spáta spal a spal má malá dílaa nedopřej jim přetrvat, za bolest hrdla zpívanéhoo bolest výše, zemřít necha skonávati v písni jeho,jež hoří slavně v plamenech! Continue reading