zrazu v tom okamihu svet hneď přestal existovať. rozmýšl\’ali potichu, že to treba zopakovať. boli len oni. sami dvaja. no stále to před svetom tak dobre taja. dve nahé duše, dve nahé telá. všade len vankúše a spomienok vel\’a. Úlomky ženy Continue reading

..NOC..Životnýn časom naša každodenná? Tak ako deň rovnocenná. Len ticho s nami rozpráva, živý sen sa správou stáva. Slnko na spánok sa ukladá, v tieni hviezd za obzor zapadá. Nahotu tmy len mesiac ruší, v posteli dvou spiacich duší. Mlčky dotyk chladnej noci, objatie tiel vášňou bez pomoci. Otázkou hneď poznáš odpoveď, ráno mi prosím… Continue reading

Každý večer spánkom podčiarknuté, a či denným slovom vypočuté? Vnáša naspäť všetky opustené sny, hlasom ráta dokončené hry. Hry pocitom mlčania povedané, v jemnom vetre tebe venované. Len obraz slova vo mne vidíš, farby v očiach dúhou vznietiš. Nekonečnou krásou blízkeho úsmevu, v diaľke si spolu kráčame pre nehu. Pre nehu byť spoločníkom tichým, prázdno… Continue reading

ako v pohári vína, utopil si vo mne všetky trpké spomienky. ich horkú chuť si dotykom pier premenil na ten najsladší sen. sen, z ktorého sa už nechcem zobudiť. Zlomky duše Continue reading

Cítím jen chlad. Zahřát se nedokážu. List padá na zem. Panuje tady ticho jako v hrobě.. Svíčka dohoří. Soumrak se blíží. Smutek na duši tíží. Usínám navždy. Continue reading

Říká se,\“ Čas vše ztiší!\“ Čas nikdy netišil. Čím starší, tím nabývá bolest jak svaly více sil. Čas je jen zkouška strasti, ne lék, jenž uzdraví. Svědčí -li ti, svědčí, žes nebyl churavý. Continue reading

Co je inspirace? Dle mého Káva…A Ona Turecká Vídeňská Černá Bílá… Tak nerozhodná jsem U ní (ne)mám však jasno Přesto zmatenější o to víc Je mi jasné ale Že i to svoje kafe bych jí dala -A TO JE CO ŘÍCT – dřívko od nanuku Continue reading

připletl se ti do cesty nebo ti v ní stojí dívá se zpříma anebo něco tají cvrnkl tě do nosu nebo tě za něj tahá chce tě chytit za ruku anebo         věčně                 váhá Bára Vencálková Continue reading

Podzim už platí listím svou útratu. Je konec láskám, konec nenávistm, podzim už platí listím a není návratu. I ze tvých očí padá cosi jak list. Je pustý park, je zpustlá promenáda, z tvých očí slza padá a listí z ptačích hnízd. Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si… Continue reading

Důvěra bez kontrolování. Upřímnost bez zraňování. Věnování času bez ztráty trpělivosti. Porozumění beze slov. Volnost bez žárlivosti. Svoboda bez podvádění. Milování bez potřeby vlastnit. Continue reading