COOLna

Ze stejného důvodu mi nechybí chození do práce – jste-li zavření v místnosti, můžete mnohem snáze předstírat, že venkovní svět, s nímž nesouhlasíte, v zásadě neexistuje. Hospodu mi nahradil Discord a pití s lidmi po internetu má víc výhod než nevýhod. Sice vám nikdo nevytáhne jazyk, když to s pitím přeženete, ale zas, když zábava upadá, můžete se přepnout na Messenger a pomocí filtrů si nasadit žertovné kloboučky. Po internetu můžete hrát i deskové hry (Krycí jména jsou na dálku obzvláště zábavná), nákup vám dovezou až za dveře, a kdyby mi přestaly růst vlasy, možná bych časem dokázal za povinnostmi přestat vycházet zcela.

Zákaz opuštění okresu mě donutil poznat můj okres, zkoumali jsme s dětmi jeho hranice a občas valili oči nad tím, kolik krásného a zajímavého se uvnitř nich dá najít. Představa, že sedím někde na letišti a celník mě buzeruje, že jsem si nevyndal z batohu flašku vody, je mi najednou nesmírně vzdálená a nepříjemná. A vlastně představa jakéhokoli prostoru, kde je víc než deset lidí najednou.

Jak dlouho si asi budeme zvykat, až se ta touha po návratu starých pořádků naplní? Bude to skutečně tak, že lidi vezmou hospody útokem, nebo do nich budou vstupovat pomalu, opatrně a přemýšlet, jestli to po těch letech ještě vůbec umí? A má o tom vůbec cenu přemýšlet? Protože to stejně dopadne tak, že si někdo zaletí pro nový virus do Brazílie, sedmý ministr zdravotnictví nám řekne, že se musíme semknout a ještě vydržet a my zas zalezeme nazpátek. Nebude to úleva?

Tomáš Baldýnský