COOLna

Název cuketa pochází z italského zucchini (zdrobnělina slova zucca, což je tykev), ve Velké Británii, ale i v Portugalsku či Holandsku ji najdete jako courgette. Tato letní tykev je botanicky ovoce, v kulinářském kontextu se s ní ale zachází jako se zeleninou. Patří do rodiny melounů, okurek a dýní a sklízí se nezralá, takže na rozdíl o většiny svých příbuzných má křehkou a jedlou kůru.

Rodokmen cukety je dlouhý a její praprapředky najdeme v Americe. Na území dnešního Mexika a severních částí Jižní Ameriky se už před více než 7 tisíci lety pěstovaly tykve podobné cuketám. Spolu s kukuřicí a fazolemi byly jednou z hlavních potravin domorodců.

Po objevení Ameriky se cukety dostaly do Evropy. V okolí italského Milána je zemědělci začali šlechtit a pěstovat ve velkém. A to byl začátek jejího tažení evropskými kuchyněmi.

Z Itálie paradoxně cuketa putovala zase do Ameriky, tentokrát do Spojených států, kam ji přivezli italští přistěhovalci, kteří ji vysadili v Kalifornii.

Do českých kuchyní vstoupila cuketa v polovině 80. let – a to hezky svižně. Tou dobou totiž zahrádkáři ne moc úspěšně bojovali s okurkovou plísní, která ve velkém ničila úrodu. Okurky začala nahrazovat právě cuketa.
Odolnou cuketu plíseň neohrožovala, a tak cuketa vyrazila na vítězné tažení českými i slovenskými zahradami. Mladé cukety se využívaly do salátů místo okurek a hospodyňky zjistily, že řezy z cukety lze naložit a zavařit jako okurky.

Šikovné kuchařky rychle objevily, že na rozdíl od okurky má cuketa široké využití. Rostla skoro před očima, pěstování zvládli i amatéři, takže brzy se objevila Nerudovská otázka: Kam s ní? Lidová tvořivost ovšem neznala mezí a brzy se cuketa, jak je u nás zvykem, pěkně dala trojobalu a osmažila.

Na řadu přišlo zapékání se sýrem a mletým masem a také nastavovala rajčata a papriky v „českém“ leču s vajíčkem. Slovo „nastavovat“ se s nadsázkou stalo synonymem cukety. Kromě již zmíněného leča „nastavila“ karbanátky, sekanou nebo bramborák. Zabydlela se i v polévkách, najdeme ji i ve variantách francouzského zeleninového pokrmu ratatouille.

Své využití našly i cuketové květy, do kterých se dávají různé náplně a které se pak smaží.

A protože je chuťově neutrální, začala se cuketa přidávat do různých moučníků a koláčů, které díky ní zůstávají vláčné a šťavnaté, přitom v nich cuketu nikdo nepozná.