Většina lidí předpokládá, že crème brûlée je produktem francouzské kuchyně, což není úplný omyl, protože ten název je francouzský a dal by se přeložit jako opálená smetana. Jak už to tak ale bývá, když je něco dobrého, přispěchají další, kteří si chtějí připsat autorství té dobroty. A tak se Francie o slavný dezert „pře“ ještě s několika dalšími evropskými zeměmi.
Obhájci francouzského autorství tvrdí, že byl poprvé představen už roku 1691 a to v kuchařské knize uznávaného šéfkuchaře Françoise Massialota. Takže pokud byl crème brûlée poprvé formálně uveden Francouzi před více než 300 lety, proč stále existují otázky ohledně jeho identity? Problém spočívá v zálibě v pudinku, který se nachází pod sladkou krustou crème brûlée. V různých podobách se totiž objevoval napříč celou Evropou, takže by asi býval nebyl problém stvořit hodně podobný dezert i jinde.
Třeba takový Crema Catalana, španělský dezert, který vypadá podobně a navíc se o něm vypráví zajímavá legenda, v níž hrají roli jeptišky. Ty jednou připravovaly dort pro biskupa, jenže se jim to nějak nepovedlo. Tak se snažily svůj výtvor napravit a vršek přelily karamelizovaným cukrem. Tím vznikl efekt křupavé krusty. Zní vám to povědomě?
Nárok na autorství lahodného vynálezu si dělá i anglická Trinity College, kde na konci 19. století chtěli nějak označit pudinkové dezerty pro studenty. Výsledkem byl oblíbený Trinity krém.
COOLna 
Napsat komentář