COOLna

Pěstování brambor je čím dál náročnější. Zemědělci se musí vyrovnat se zákazem používání ověřených chemických přípravků, musí splnit protierozní podmínky a vypěstovat takové hlízy, které se budou lidem líbit. Pomáhá jim v tom Výzkumný ústav bramborářský. Ten si nyní připomíná sto let od založení.

Pelhřimovsko a Havlíčkobrodsko jsou dvě oblasti, ve kterých se vždy z celé České republiky nejintenzivněji pěstovaly brambory. I když tato tradice slábne, stále trvá. Právě proto to byl právě Německý (dnes Havlíčkův) Brod, kde ústav vznikl.

„Po 1. světové válce se členové ústředního svazu pěstitelů zemáků rozhodli založit výzkumný ústav. Hlavním důvodem bylo ověření vhodnosti odrůd brambor k různým hospodářským účelům,“ uvedl ředitel Výzkumného ústavu bramborářského (VÚB) Jaroslav Čepl.

Právě v roce 1923 získali od ministerstva zemědělství razítko. Rozjezd tehdejšího ústavu ale nebyl snadný. Teprve až svaz zakoupil pozemky u dnešní Dobrovského ulice a roku 1927 postavil budovu, začaly se tvořit týmy a fakticky pracovat na výzkumech.

Během socialismu se ústav výrazně rozšiřoval. Často měnil zřizovatele a zahrnoval i šlechtitelské stanice. V roce 1989 z něj byl obrovský koncern. Po listopadu se však jednotlivé části postupně odpojovaly a privatizovaly.

„Od roku 1994 fungujeme jako výzkumné ‚eseróčko‘, kde veškerý zisk musí jít do výzkumu,“ řekl Čepl. Ve VÚB nyní pracuje 72 lidí, z toho dvaadvacet je vědců s vysokoškolským vzděláním.

Na vědeckých projektech týkajících se brambor a jejich pěstování pracuje ústav i dnes. Ročně jich zpracuje deset až patnáct. „Každá doba přináší nové úkoly a nové trendy. V minulosti jsme řešili třeba změnu technologií pěstování a odkamenění polí, dnes je to omezování používání chemie a hledání ekologičtějších postupů,“ přibližuje ředitel.

Zejména zemědělci v povodí Želivky, v ochranném pásmu vodního zdroje Švihov, s tím mají velké problémy. Roky byli zvyklí využívat ověřené chemické přípravky. Čím dál víc se jich tu ale zakazuje. Výzkumný ústav proto hledá nové možnosti, jak zachovat současnou úrodu a kvalitu, jak se vyhnout chorobám i plevelům, a přitom chemii nepoužívat.

„Náhradu hledáme v přírodních látkách a biologických přípravcích. Daří se to, i když intenzita produkce nebude nikdy taková, jako byla při použití hnojiv a chemických přípravků,“ uvědomuje si ředitel ústavu.

Vědci jdou například i cestou zkoumání bakterií a virů. Na jednom z posledních projektů pracoval Josef Vacek z oddělení pěstebních technologií. Týkal se předejití černání stonků a hnití hlíz nejen při uskladnění brambor, což právě způsobuje určitý typ bakterií. Ty se vědcům podařilo ničit s pomocí virů. „Našli jsme účinné látky, které by se mohly použít v komerčních přípravcích,“ oznámil Vacek.

Specialitou výzkumného ústavu je genetická banka. V té je ve zkumavkách shromážděno 2700 různých odrůd brambor. Banka je jediná svého druhu v republice a jedna z nejobsáhlejších na světě.

„Na základě požadavků fungujeme na způsobu e-shopu. Výzkumný pracovník a šlechtitelé nebo studenti si mohou objednat naše vzorky a my jim je připravíme a poskytneme jako vzorky,“ přiblížila vedoucí oddělení genetických zdrojů Jaroslava Domkářová.

S pomocí pracovníků brodského výzkumného ústavu byla vyšlechtěna celá řada odrůd brambor. „Snahou je přenést rezistence původních planých odrůd z Peru na škůdce a plísně do dnešních konzumních brambor,“ poznamenala Domkářová. Jde o dlouhodobý proces. Vyšlechtění nové odrůdy zabere zhruba devět až dvanáct let.

Brambory prodávané dnes v obchodech jsou s těmi původními neporovnatelné. Jsou velké, hladké, mají tenkou slupku a nechají se prát. Dnešní spotřebitel totiž nakupuje očima. „Je komplikované dostat všechny vlastnosti, které by si spotřebitel představoval, do jedné odrůdy,“ podotýká Domkářová.

S historií, ale i současností havlíčkobrodského Výzkumného ústavu bramborářského se může veřejnost seznámit v brodském Muzeu Vysočiny. Příští týden ve středu začíná dvouměsíční výstava, která jeho účel a práci detailně přiblíží. Právě tato akce je jedním z vrcholů oslav sta let fungování ústavu.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.