COOLna

….dědictví času a kultury…


jahody v historii

Z archeologických nálezů vyplývá, že jahody trhali už naši prapředci v době kamenné. Oblíbené byly také ve starověku, kdy je známý řecký lékař Hippokrates oceňoval pro jejich léčivé účinky. Nesměly chybět na hostinách římské smetánky, a dostaly se i do Ovidiových a Vergiliových básní. Opravdu ve velkém je však začali pěstovat až mniši v klášterních zahradách v pozdním středověku, o čemž se zmiňují tehdejší herbáře. 

Za opravdového průkopníka evropského „jahodářství“ lze považovat Antoina Duchesne, botanika a zahradníka francouzského krále Ludvíka XV. Ten kolem roku 1766 zkřížil severoamerický jahodník virginský s jihoamerickým chilským. Obě odrůdy na starý kontinent dovezli mořeplavci v průběhu 17. století z výprav do Nového světa – mimochodem USA jsou dodnes největším světovým producentem tohoto oblíbeného ovoce. Duchesne se tak stal „tvůrcem“ první velkoplodé jahody. 
V Čechách byly dlouho známé pouze lesní jahody. Listy rostliny se využívaly v lidovém léčitelství a pro příjemnou chuť byly součástí bylinných čajů. Vlastní velkoplodé jahody se u nás začaly pěstovat o sto třicet let později než ve Francii. Začal s tím syn židovského krejčího Rudolf Strimpl, který v mládí projezdil Ameriku, a když se usadil ve vlasti, koupil statek v Chlístově na Neveklovsku, kde mimo jiné začal z amerických jahodníků křížit domácí odrůdy. Vyšlechtil jich celkem sedmnáct a pojmenovával je různě, třeba Goliáš nebo Kyselky. 
Na pražských trzích se staly jeho jahody velmi žádanými. Nechával tam vozit jen to nejlepší ovoce, ostatní se zavařovalo do lahví a lisovala se z toho limonáda, která sloužila pro výrobu jahodové zmrzliny – další žhavé novinky. Během deseti let se z původně nuzného statku stala prosperující farma, jejíž rozmach bohužel ukončila první světová válka. A ačkoliv se už podnikatelův úspěch posléze obnovit nepodařilo, po smrti byla na jeho domě umístěna pamětní deska: „Zde žil Rudolf Strimpl. Z jeho moudré hlavy rostl život jahodářského kraje.“ Právě díky němu se totiž pěstování jahod v Česku velmi uchytilo i v mnoha dalších oblastech. A i když se jim daří na většině půd, středočeský kraj spolu s ústeckým patří v tuzemsku dodnes k těm oblastem, kde se jahody pěstují nejvíce. 
I když je jahoda drobné ovoce, patří překvapivě do rostlinné rodiny růží. Není to totiž ani bobule, ani plod. Zatímco bobule jako rybíz, angrešt nebo borůvka má semínka obklopená dužinou, u jahodníku si vlastně pochutnáváme na zbytnělém květním lůžku – plody jsou ona malá zelená zrníčka na červené slupce, kterých má průměrná jahoda na svém povrchu kolem dvou set. 
A jaké má jahoda výživové vlastnosti? Dobrá zpráva hned na úvod – patří mezi nízkokalorické ovoce (158 kJ / 100 g), obsahuje malý podíl přírodních cukrů, a v těle dokonce povzbuzuje tvorbu hormonů leptinu a adiponektinu, čímž přispívá ke spalování tuků a zahání chuť k jídlu. A přestože je až z 90 procent tvořena vodou, je zároveň nabitá celou řadou zdraví prospěšných látek, antioxidantů a polyfenolů. 
Například vitaminu C má srovnatelně s citrusovými plody. V závislosti na odrůdě ho může obsahovat až 90 mg na 100 gramů.
Kromě „céčka“, které přispívá i k tvorbě kolagenu, a je tedy účinné proti stárnutí pokožky, obsahují také vitaminy A, B, D, E a řadu minerálů – mangan, vápník, železo, již dříve zmíněný zinek a především draslík a hořčík, které snižují hypertenzi a tuhost cév, což umožňuje lepší průtok krve do různých částí těla. 
Součástí jahod je i celá řada organických kyselin, včetně kyseliny listové, která je alfou a omegou v těhotenství. Mimo to, že se právě přítomné kyseliny podílejí na charakteristické vůni a chuti jahod, působí i preventivně vůči nádorovým onemocněním a také mají dobrý vliv na naši kůži – brání akné, snižují hyperpigmentaci a odstraňují mrtvé kožní buňky. 
Toto drobné ovoce má pozitivní efekt na funkci srdce a mozku, účinkuje jako prevence mrtvice, snižuje vysoký tlak i případný zánět či rizika kardiovaskulárních onemocnění. Vzhledem k antioxidantům a detoxikačním látkám léčí artritidu a dnu, působí jak proti cukrovce (snížením glykemického indexu), tak proti zácpě (díky vláknině), pomáhá při ledvinových, močových a žlučových kamenech, a dokonce posiluje kosti (vlivem minerálů) a vlasy. Nadto mají jahody i pozitivní vliv na oči, a to především zásluhou flavonoidů, které příznivě působí jako prevence řady očních chorob a infekcí, a dokonce pomáhají i proti stárnutí nejen fyzickému, ale i psychickému. 
Hrnek denně úplně stačí. Když se to totiž přežene, můžou pro změnu způsobit průjem a plynatost, onemocnění jater, zadržování vody, nemoci ledvin a kvůli množství kyselin samozřejmě alergickou reakci, která se nejčastěji projevuje jako kopřivka. 
Dobrá britská rada proto zní, podávat jahody v kombinaci se šlehačkou či jinými mléčnými produkty nebo s medem. Jahody se smetanou tedy nejsou projevem zhýralosti, nýbrž prozíravosti, ačkoliv za objevem této lahůdky údajně stojí sám kardinál Thomas Wolsey, působivší na dvoře anglického krále Jindřicha VIII. 


krematorium