Jak se na vaše přespávání na veřejných místech dívala místní policie?
Většinou byli zvědaví, vzali si pás, aby se podívali, odkud jsme, ale pak nás většinou nechali být. Například v Turecku jsme si šli ustlat na autobusové nádraží, jenomže v přízemí byly otevřené dveře a strašně tam táhlo, tak jsme zalezli do prvního patra, kde byla taková obchodní pasáž. V noci už byly obchody zavřené, a tak jsme si lehli. Asi po dvou hodinách si nás ale všimla ostraha a řekla nám, že tam spát nemůžeme. Protože jsme Turecko navštívili už mnohokrát předtím, nějaké základy řeči jsme měli a Petr jim lámanou turečtinou řekl:\“Nahoře teplo, dole zima.\“ Oni na to, že je to ok a šli pryč.
Víc jsme se ale setkávali s tím, že měli strach o naši bezpečnost, takže vymýšleli, jak se o nás postarat líp. Na nádraží v Rumunsku nám říkali, že přece nemůžeme spát jako bezdomovci, a poslali nás do odstaveného vlaku, kde jsme se vyspali v kupé. V Íránu jsme si zase chtěli ustlat na pobřeží, ale oni nám řekli, že je to nebezpečné, což si teda nemyslím, a odvezli nás před policejní stanici, takže jsme si postavili stan uprostřed města.
Jaké byly reakce kolemjdoucích?
Byli většinou strašně zvědaví. V jihovýchodní Asii, a třeba v Indii obzvlášť, nejsme nikdy sami, takže kolem nás byl vždycky hrozen lidí. Koukali na nás a snažili se gesty nějak komunikovat.
Dostali jste se někdy na místo, kde se vám přespat nechtělo?
V tomhle směru nám hodně posunula měřítka Indie.
Od všeho ostatního jsme se oprostili. Protože třeba plíseň na zdech a švábi na pokoji, občas nějaká žába nebo potkan v koupelně, jsou v Indii docela běžné.
To nejlevnější bydlení v Indii je většinou bez oken a o klimatizací si můžete nechat zdát, jedná se fakt o kobky. Neskutečný kontrastem je pak Kambodža, kde za stejnou cenu dostanete krásný pokoj s klimatizací a wifinou.
Například v Ománu vám zastaví hned první auto, protože chce vědět, co tam děláte a jak jste se tam dostali. Jakmile překročíte hranice, všichni se vás okamžitě ptají, kde máte auto. Když zjistí, že ho nemáte, jsou z toho úplně paf. Vůbec nechápou, že se někdo pohybuje touhle formou.
Zdali vás lidé k sobě domů?
V jihovýchodní Asii Se vám to moc nestane. My ji milujeme, a když jsme tam dřív jezdili na kratší cesty jako dovolenkoví turisté, byli jsme nadšení. Lidé jsou milí, ceny příznivé..? Když ale člověk vyjede s tím, že šetří každou korunu a už není chodící peněženku, stane se pro ně nezajímavý a místní mu to dají docela jasně najevo. Nezištnou vřelost zažijete zřídka. Na Blízkém východě to ale lidé myslí opravdu upřímně a nabídnou vám bydlení a jídlo jenom proto, aby se zase na oplátku dozvěděli něco o vás a vaši kultuře.
Zrovna v Ománu jsme měli štěstí, že jsme se dvakrát dostali do rodin imámů. Bylo to zrovna v době, kdy došlo k útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo a všude se psalo, že by se za to měli muslimové omluvit. Oni tyhle výkřiky nedokázali pochopit, protože jsou pro útočníci teroristé, stejně jako pro nás. To je jako kdybych se měl omlouvat za každého vraha, který někde v Americe někoho zastřelí. Opravdu bylo znát, že je to mrzí.
Záleží, kam se dostanete. Jedná rodina, se kterou jsme přišli do styku, byla prozápadního střihu. Rodiče vysokoškolští profesoři, jejich děti byli buďto lékaři v Íránu, nebo studovali někde v Evropě. Jedná jejich dcera zrovna žádala o víza do Kanady, aby mohla studovat návrhářství, a protože jsme s ní pořád v kontaktu, víme, že se jí to povedlo. A to byl přesně ten typ rodiny, kde letěla šátky z hlavy, jakmile se za nimi zavřely dveře, a žádné téma nebylo tabu. Koneckonců projevuje se to všechno i tím oblečením. Venku jsou dívky zahalené, ale doma chodí jako holky v Evropě. Je to vidět i na obchodech. V buticích mají modely, za které by české holky daly nevím co.
Během cestování se prý nejlépe prověřuje vztah.
Myslím, že vztah prověřujeme neustále. Na cestách i doma. Na druhou stranu už jsme spolu dlouho a víme, co od sebe můžeme očekávat.
Ne, že by nebyly ponorky, když jste čtyři dny zavřený v autě, protože šíleně prší, lezete na nervy i sami sobě. Na cestách ale člověk neřeší prkotiny, protože musí neustále plánovat další přesuny a existovat spolu i přes občasné neshody.
Navíc jsme vypozorovali, že největší problémy vznikají, když máme hlad. A tomu se dá docela předcházet. Alespoň na většině míst.
Anna a Petr Burešovi
Zcesty.net
COOLna 
Napsat komentář