COOLna

K rybám, které církev povolovala, se přidalo cokoliv, co žilo ve vodě. Stoly se tak prohýbaly pod náporem raků, žab a bobrů. Za postní jídlo se nakonec považovali i hlemýždi a divoké ptactvo. Šlechta příliš neholdovala zelenině a luštěninám, které nadýmaly a živila se převážně masem. To mělo za důsledek časté onemocnění dnou mezi bohatšími vrstvami. Ani drůbež se nechovala zdaleka v takovém měřítku jako dnes, a proto se jedlo spíše vepřové nebo zvěřina. O svátcích se pak peklo skopové, hovězí, někdy kozí maso. Z masa se také hojně dělaly paštiky nebo ragú. Masové pokrmy byly často doplňovány sladkými omáčkami z ovoce nebo medu.

Bílý cukr v té době neznali, ale dovážel se tmavý třtinový. Díky své ceně byl považován za luxusní doplněk a dopřávali si ho pouze ti nejbohatší.

Heslem: „Polévka je grunt!“ se řídili již středověcí jedlíci. Jedly se vývar, ale i husté směsi se zeleninovým základem. Kromě toho se dělala například mpivní polévka, která vznikala povařením osmahnuté cibule v pivu.

Nemně bizardní jsou špízy z mláďat zpěvných ptáků například slavíků, drozdů nebo pěnic s pivní omáčkou, pojídání bobrů a veverek.

Jak správně upravit veverku na středověký způsob? V jedné z kronik se píše i přesný postup.

Veverku stáhneme, vykucháme a dáme vařit. Když je částečně uvařená, vodu slijeme a maso umyjeme. Dovaří se v hovězí polévce a podává se žlutou nebo černou omáčkou. Žlutá omáčka vznikne upečením jater, které se v hmoždíři roztlučou s usušeným krajíčkem bílého chleba. Přidá se hovězí vývar, pepř a muškátový oříšek. Někdy se dochutí osmahnutým jablkem. Černá omáčka má základ ve vodě s octem, do které je přidán černý žitný chléb a vařené švestky. Vše se rozvaří, propasíruje a dochutí pepřem, řebíčkem a trochou šafránu Pak už se přidá jen vařená veverka.

Součástí mnoha klášterů se staly pivovary. Za Kala IV. se do piva začal přidávat chmel a občas i různé místní bylinky. Nejčastěji se vařilo světlé pivo z pšenice, méně obvyklý byl tmavý ležák z ječmene.

Kromě piva se samozřejmě také holdovalo vínu. Karel IV. preferoval bílá vína z Porýní a tak červená francouzská, zejména burgundské. Z Francie také nechal přivézt odrůdy, které se vysazovaly v Polabí – čím dál tím více.

Šlechta považovala pití vína za projev rytířství a zdraví. Víno bylo prohlášeno i postním nápojem, takže se pilo v hektolitrech denně.