Stále jen opakuješ: \“Vzdej se svých omylů, obětuj svůj život dobru a sesaď osobní ambice z trůnu…\“ Abys na vedoucí místo bez studu a soucitu vzápětí dosadil kazisvěty. Jen by porcovali ještě živé kusy masa a komandovali všechny kolem. Ženou je skryté sexuální touhy a traumata z dětství, zkažené minule životy jsou jakoby hypotéza navíc.… Continue reading

Jak nekonečný to prostor! Kamkoli ukážeš… pozoruješ jeho chod. Proč rozpuštěné máslo v čaji, míchané lžící, vypadá jako galaxie? Čí ruce šachují v těchto nebeských úlech… Vesmír je posluchárna a předmětem jsou – naše Životy. Jakub Urbanec Z pírka bázní Surreální st(r)av(a) Continue reading

Šel jsem se tam podívat na nekonečno Zrcadla proti zrcadlům Snažil jsem se nekonečno spatřit ale nešlo to Ať jsem se podíval kamkoli viděl jsem jen sebe Hloupě jsem si tehdy myslel že si překážím Petr Soukup Continue reading

Já a Ty, dva lipové květy, přec žijeme vlastními světy… Kořeny propleteni v jedné zemi, kříži popleteni na jedné zemi… Svlažíme-li naše nitra, zahrada mezi námi vykvést může, někdo hraje ženu, jiný zas muže. Utrpení v sobě neseme a nikdo se neptá, jaká je to tíha. Čas od času se spleteme a v kůře nitra… Continue reading

Oka mžik má jedinečnou atmosféru, když řeka převaluje ve vlnách molekuly vody. Ani hvězdy nesvítí dvakrát stejně, všechny listy stromů šumí jinak souznící unisono. I nás pojí odlišnost, v níž nikdy nejsme sami. Jakub Urbanec Z pírka bázní Surreální st(r)av(a) Continue reading

Padni, srdce, ze stromu času, padejte, listy, z uschlých větví, které kdysi slunce objímalo, padejte, jako padají slzy z otevřených očí! Za dne se ještě třepetá ve větru kadeř kolem snědého čela boha zdejších končin, pod košilí však už svírá pěst zející ránu. Proto buď tvrdý, když křehký hřbet oblak se k tobě skloní ještě… Continue reading

Tajemství jara v zraku čistém spočívá, blouznivém, velkém, nevědomém ještě, když o lásku zem slunce prosívá i bouřlivé, ty kruté, přelétavé deště. Je jiná láska léta. Všeho vědomá,všech ztrát, co zraje v ní a co jí zvadá.Žár, jenž vše objal, krajin ticho mái sytosť zeleně, mdlou, plavou plnost stáda. A úsměv široký má dobrých ženvrázčité… Continue reading

„Když pýcha mrazíz papíru,hovoří vrazio smírua radost z boje okorá…… Vzpomeneš co je pokora?“ „Vždy znova – znulystěny dómu tmelit.Ze vzdoru!Svobodnou vůlívytrvale čelitnetvoru,bez pýchy – vstojestřepy odstraňovatze sítnic……Pokora – to jevšechno obětovat,nechtít nic.“ Karel Kryl Continue reading

Tvoje oči, čisté a tajemné, na jejich dně archiv viděného od dětských krůčků k ženě vysněné – a poslední, nahoře, mé nečitelné jméno. Přečíst je umí jenom oči Tvoje – Až překryjí je cizí jména jiná to mé hoď páté vlně do příboje ať moře odnese je do ztracena. Continue reading

Pravda ve slovech, slova v knize, kniha v úkrytu, úkryt ve sklepě. Sklep v podezření, podezření z nenávisti, nenávist ze strachu, strach z pravdy. Continue reading