COOLna

Všichni jsme někdy slyšeli, že Afrika je kolébka lidstva, čímž je myšleno, že právě tam jako první spatřil světlo světa člověk. A tak nějak si umíme představit, jak postupně začal osidlovat i další území až k těm v Asii a Evropě.

Zajímavé ale je si uvědomit, že jak člověk pronikal na studenější území, to příslovečné světlo světa, na které byl zvyklý z Afriky, začalo slábnout. A to byla pro evoluci docela výzva. I když ze světla nezískáváme energii přímo (nejsme zelení a neumíme fotosyntetizovat), využíváme energii UV záření na přeměnu 7-dehydrocholesterolu na cholekalciferol (vitamin D3), který je dále metabolizován v ledvinách a játrech a podílí se na vstřebávání vápníku ze stravy.

Lidi jdou z Afriky na sever…Světla méně..Co s tím?
Evoluce začala efektivně pracovat na tom, aby nám světlala kůže. Ve světlejší kůži je méně barviva melaninu, který pohlcuje UV záření. UV záření totiž chce člověk dostávat pod kůži jenom v omezené míře, umí dělat neplechu.

Přírodní výběr zapracoval a postupnými náhodnými mutacemi se lidem pohybujícím se v Evropě a Asii začalo tvořit méně melaninu. Selekční tlak na tento „update“ byl vysoký, vitamin D se totiž podílí na metabolismu vápníku a lidi bez této mutace byli v oblastech s méně světlem náchylnější např. ke křivici.

Uf, takže příroda si s tím poradí, prostě nám začne evolučně světlat kůže a můžeme si migrovat na sever, že jo? ŽE JO?

No… Ne tak úplně.

Uvádí se, že nad 40° severní šířky a pod 40° jižní šířky není od října do dubna dostatek slunečního záření pro pokrytí běžných potřeb vitaminu D. Přičemž samozřejmě platí, že čím blíže k pólům, tím hůře.
A pak se člověk podívá na globus, kde teda ta 40. rovnoběžka je…

Zajímavé také je, že vliv slunečního záření na léčbu např. křivice byl rozklíčován až po roce 1920.

To už si člověk říká, že tak moc severně jako např. ve Skandinávii by tedy nemělo být možné žít. Jenže ono to tak není. I toto území člověk osídlil, nechal si narůst vousy a začal uctívat boha Ódina. Dokonce byl tolik fit, že podnikal daleké mořské plavby, na kterých šikanoval jiné Evropany, anebo objevoval Ameriku.
Řeč je samozřejmě o Vikinzích.

A jak tedy dokázali prospívat v prostředí, které je zdánlivě neobyvatelné? No s nedostatkem slunce potřebovali získat D3 z vnějšího prostředí. Jinak řečeno ze stravy. A měli štěstí, protože řešení plavalo všude kolem.

Jedna z hlavních položek na vikingském jídelníčku byla vždy treska. A tresčí játra, respektive olej v těch játrech je opravdu bohatým zdrojem vitaminu D.
Jak prosté, milý Watsone.
Zajímavé je, že ani treska tento vitamin sama neprodukuje, ale také ho získává ve stravě. Původcem je plankton.

Jak vidno, tresčí játra jsou bohatá na vitaminy rozpustné v tucích. Vedle již zmíněného vitaminu D to platí zejména pro vitamin A. Na ten jsou bohatá dokonce tolik, že může hrozit až předávkování – tělo si ho totiž ukládá na později. Ne že by se toho člověk při rozumné konzumaci musel nějak zvlášť obávat, ale hlavně těhotné ženy by to měly mít na paměti.

Hlavní přínos tresčích jater (nebo oleje z nich) pro zakomponování do moderní stravy ale vidím v jejich obsahu mastných kyselin, tedy tzv. zdravých tuků

Tuky se skládají z mastných kyselin a tady to začíná být v podstatě organická chemie. Pokusím se to tedy podat jednoduše, ale výživně:
Mastné kyseliny dělíme na nasycené (bez dvojných vazeb) a nenasycené (s různým počtem dvojných vazeb)
Zjednodušeně se říká, že ty nenasycené jsou obecně prospěšné… Je to ale složitější.

U nenasycených řešíme hlavně omega 3 a 6 mastné kyseliny, které obě jsou tzv. esenciální mastné kyseliny, to znamená, že je potřebujeme získávat ve stravě.
Tady to ale nekončí, antropologové udávají, že po dobu svého evolučního vývoje člověk konzumoval omega 3 a 6 mastné kyseliny v poměru přibližně 1:1
V moderní západní stravě tento poměr bývá okolo 16:1 ve prospěch omega-6.
To se stalo tak, že konzumujeme více rostlinných olejů, z nichž některé jsou opravdu bohaté na omega-6.

Dopad na zdraví je stále trochu diskutován, ale je již obecně přijato, že v nějaké míře tento nepoměr působí prozánětlivě a zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob (zkoumá se např. i efekt na autoimunitní onemocnění).
Zvýšení příjmu omega-3 je tedy spojováno s celou řadou zdravotních benefitů, a to zejména v případech, ve kterých se vypořádáváme se zánětlivým onemocněním, což je např. i taková lupénka.
Ok, vrátím se tedy k tresčímu oleji, ten má omega 3 a 6 mastné kyseliny v poměru přibližně 20:1, to fakt chceme (podobně jsou na tom i další rybí oleje). Z rostlinných je na tom v tomto ohledu nejlépe lněný olej, kde se ale bavím už „jenom“ o poměru 4:1 ve prospěch omega 3.

Až tedy někdy uvidíte v obchodě plechovku s tresčími játry, můžete si vzpomenout, jak tato potravina pomohla Vikingům…a jak může pomoci nám.
Dobrou chuť přeje
Jiří Klimecký