COOLna

Moderní grilovačka se narodila na začátku dvacátého století, když se Američani začínali štosovat do měst. Dny trávili ve fabrikách a kancelářích a potřebovali to vyvážit: rostla popularita venkovních sportů, baseballu a amerického fotbalu, jezdilo se kempovat. A nad zahrádkami a dvorky se začal vznášet kouř. Tenkrát ovšem většinou ještě ne z dřevěného uhlí, ale ze dřeva a i gril byl většinou samodomo, spíš cihlami obestavěné ohniště nahoře s roštkem.

Pravé grilovací šílenství začalo po druhé světové, v době růstu a prosperity. Tehdy americkým mužům ke klasickému triviu zploď syna, postav dům, zasaď strom – což všechno činili, protože na to měli – přibyla řada nových přikázání. Například kup auto, pořiď lednici… A taky: věnuj se rodině. To bylo ovšem dost zapeklité. Samozřejmě můžete vzít rukavici a jít si pod svůj strom házet se svým synem baseballovým míčkem, ale co dál?

Jsou věci, do kterých se vám nechce, třeba zahrádkařit, jsou věci, ke kterým vás nepustí, třeba ke sporáku. Nezapomeňte, že tou dobou byl v Americe ještě běžný model rodiny muž-živitel, žena v domácnosti – co už by ženě zbylo, když televize ani obchod s drogami ještě nejsou dostatečně rozvinuty?

Grilovačka je geniální odpověď na řadu problémů, kterým americký muž musel čelit. Budete trávit čas s rodinou, jak doba žádá. Dostanete se mezi lidi, jak žádá manželka. Přitom zůstanete doma. Klidně si s klukama můžete dát pivko, jak žádá slina. A samozřejmě: budete to všecko šéfovat, jak žádá ego, a bordel uklízí někdo jiný. Tahle to chceš, boy.

A Weberův gril, ufo na fotografickém stojanu, byla právě ta věc, která se nutně musela objevit, aby tenhle americký sen mohl snít prakticky každý. Narodil se roku 1952 a jeho otcem překvapivě nebyl žádný pan Weber.

Otcem grilu Weber byl pan George Stephen, syn ředitele a společníka ocelářské firmy Bratři Weberové. Firma, která vyráběla všechno od pantů po vagony, sídlila na předměstí Chicaga a George v ní dělal obchoďáka. Zároveň měl hlavu plnou nápadů a svářečský průkaz, takže neustále vymýšlel zlepšováky a vychytávky. Jenže žádné se nechytily. Ani novátorské poštovní schránky, ani mřížky do krbů.

Na rozdíl od dolarů na kontě se koumákovi množily děti, nakonec jich měl rovný tucet. A jak vylezlo slunce, už se grilovalo. Jenže každé pořádné město ve Spojených státech má přezdívku a Chicago je Windy City, Město větrů. Utíkání před kouřem točícím se po dvorku a stejky od popela se Georgovi jednou přejedly. Mezi zbožím, které Weber Bros. vyráběli, si vyhlídnul ocelovou bóji ze zakázky pro pobřežní hlídku a chopil se svářečky.

Vyšel mu z toho přenosný gril s poklopem, který jednak chránil jídlo i kuchaře před rozmary počasí, ale navíc ještě zadržoval teplo a rovnoměrněji ho předával rodícím se dobrotám. Dvířka na spodku řešila vymetání popela. A taky – po dešti jste nemuseli vylívat vodu, když jste gril nestrčili do garáže.

Pár kousků koupili přátelé, ale terno to hned nebylo. George se ale kousnul, několik let pozměňoval design, nabízel, předváděl a věnoval svému zlepšováku tolik času, až mu otec v půlce padesátých let řekl, ať buď obchoduje pro podnik, nebo dělá grily.

Vzal druhou možnost, založil vlastní společnost – a najednou to šlo. Už v roce 1958 vyplatil otcovy společníky, potomky bratrů Weberových, převzal továrnu a začal budovat grilovací impérium.