COOLna

Rizoto je pokrm nám známý především díky své jednoduchosti a zároveň lahodné a jemné chuti. Jestli si myslíte, že kvůli hlavní přísadě, kterou je rýže, je původ rizota někde v Číně, jste však na omylu. Rizoto je tradičním italským jídlem, ale pozor – to pravé musí být připraveno klasicky.

V Česku bývá totiž často zaměňováno za jídlo džuveč, což je zjednodušená směs uvařené rýže s kuřecím masem a zeleninou, posypaná sýrem. Dá se zde hovořit o takzvaném srbském rizotu.

Kde se vzalo?
Vznik rizota datujeme někdy do 15. století, kdy se v italské Lombardii objevila první rýžová pole. Rýže tak obyvatelům dobové Itálie pomohla překonat nejhorší období válek a hladu. Dodnes si tedy v Lombradii připomínají, jak moc je pro Italy rýže důležitá, a italské rizoto se stalo národním pokrmem, stejně jako pizza nebo těstoviny.

O vzniku zde koluje také spousta legend, z nichž jedna je například o malíři, který během malování upustil šafrán do hrnce s rýží a ta tak získala klasický zlatý odstín. I proto se dodnes milánské rizoto – risotto alla milanese – ochucuje šafránem.

Proč odpradávna tolik oceňujeme rýži jako neochvějnou ingredienci, která nesmí chybět v žádné kuchyni? Rýže je stejně jako ostatní obilniny vynikajícím zdrojem minerálních látek – železa, hořčíku a zinku a vitaminů řady B. Významný je také podíl sodíku a draslíku. A pokud chcete držet dietu nebo shodit pár kilo, je rýže ideálním způsobem, jak být zasycen a přitom nevynechat důležité živiny.

Jediné zaseté zrnko rýže způsobí to, že vyžene tolik vedlejších výhonků a klásků, že z něj sklidíme až tři tisíce zrnek. I proto zde existuje tradice, kdy se těmito plodnými zrnky přeje novomanželům hodně dětí.

Pokud byste chtěli rizoto připravit opravdu jako Italové, velmi zde záleží na výběru té správné rýže. Hlavním druhem používaným v Itálii je rýže carnaroli, která se zde i pěstuje. Hned po ní pak v o něco menší míře následuje rýže arborio. Obě se po uvaření hodně lepí, respektive zvenčí mají kašovitou strukturu, ale vnitřek zrna zůstává pevný.

Od jasmínové rýže, která se hojně naopak používá v čínské kuchyni, se liší zejména zmíněným lepením a také tím, že jasmínová rýže má specifické aroma, které se rozhodně nehodí ke každému jídlu.

Pro italské rizoto se jasmínová rýže doporučuje méně, stejně jako rýže basmati, přestože ta je považována za jednu z nejkvalitnějších. Je navíc i zdravá, protože její hlavní výhodou je nižší glykemický index proti běžným druhům rýže. A jaký je mezi nimi rozdíl?

U basmati rýže se po jejím uvaření zrnka prodlouží téměř o dvojnásobek a má rovněž příjemné aroma. Používá se zejména v indické kuchyni, zatímco lepivější jasmínová rýže má, jak už bylo řečeno, aroma téměř květinové a ještě silnější a používá se v čínské, thajské, vietnamské a japonské kuchyni.

Věděli jste, že nadýchanosti rýže pro rizoto můžete dosáhnout jednoduchým trikem? Prvním bodem pro dokonalou rýži je její propláchnutí, než ji začneme vařit.

Gró celého triku však spočívá v tom, že pod pokličku kastrolu vložíme utěrku. Jaký je celý princip tohoto triku? Úplně jednoduchý! Pára, která vychází ven, se totiž absorbuje do utěrky a zamezuje zpětnému kapání vody na rýži.

Pod nonšalantními názvy jako Risotto bianco, Risotto alla milanese nebo Risotto agli asparagi tak můžeme nalézt tisíce způsobů, jak si díky rozdílným přísadám můžeme dát rizoto, které však nese jednotný název díky rýži, která je stěžejním základem pro tento pokrm, co chutná snad všem. A aby také ne, když má tak bohatou historii a skvělou pověst.