COOLna

Společní předci dnešních primátů (tedy i lidoopů) se na Zemi objevili před 70 až 75 miliony let. Šlo o drobné hmyzožravce, tak trochu se podobali kříženci krtka a veverky.

Lidoopové (hominidé) se vydělili z úzkonosých opic Starého světa (Evropa, Afrika, Asie) před 25 až 30 miliony let. Rodů lidoopů bylo kdysi nejméně osmnáct, dodneška přežily jen čtyři – orangutani, gorily, šimpanzi a lidé. Z původně společné vývojové větve těchto čtyř rodů se jako první oddělili předci současných orangutanů (před 14 až 16 miliony let), pak goril (před 10 miliony let) a nakonec se rozdělila i společná cesta šimpanzů a lidí (před 5,5 až 7,5 milionu let). První lidé (rod Homo) se objevili před 2,8 až 3,2 milionu let. A náš lidský druh Homo sapiens před více než 300 tisíci lety (v Maroku nalezené fosilie jsou staré 315 tisíc let).

Tehdejší lidoopi byli ale dost odlišní od těch dnešních. I gorily, šimpanzi či orangutani prošli evolucí stejně jako člověk. Mimochodem – současní dospělí jedinci v jedné gorilí tlupě z Afriky jsou si podle DNA méně příbuzní než všech 8 miliard lidí po celém světě navzájem…

Se šimpanzi má člověk shodných téměř 99 % DNA, s gorilami o maličko méně (zhruba 15 % našeho genomu má však blíže ke gorilám než k šimpanzům – patří mezi ně i gen, díky němuž člověk i gorila slyší lépe než ostatní lidoopi) a s orangutany máme genetickou shodu kolem 97 %. DNA šimpanze a gorily je mimochodem stejná jen v 97,7 %. Šimpanzi tedy mají z hlediska příbuznosti k lidem blíž než ke gorilám.

Když se řekne „neandertálec“, spoustě lidí se vybaví ilustrace Zdeňka Buriana, který vykreslil naše vývojové „bratrance“ jako přihrbené, chlupaté a zavalité pralidi.

Španělští vědci si vzali 60 tisíc let staré zkamenělé pozůstatky hrudníku a horní části páteře neandertálce (nalezené v Izraeli) a podle nich vyrobili 3D model hrudníku. Došli k překvapivému závěru – neandertálec měl díky rovnější páteři lepší držení těla než my. Kromě toho je na modelu patrný i mnohem širší hrudní koš, což znamená, že neandertálci měli také podstatně větší kapacitu plic. Buď proto, aby plíce zvládly kyslíkem dostatečně zásobit nižší, avšak daleko podsaditější tělo, nebo pomáhaly udržovat vnitřní orgány teplé i ve velmi chladném klimatu tehdejší Evropy. Na jeden nádech nabraly totiž plíce více vzduchu, což je výhodné právě v mrazivém počasí, kde časté a rychlé nádechy a výdechy znamenají i rychlejší ochlazování vnitřních orgánů.

Mýtů o neandertálcích, kteří byli kdysi popisováni jako krvelační primitivové, padla v poslední době spousta. Antropologové z University of York po prozkoumání více než třiceti kosterních pozůstatků neandertálců zjistili, že pečovali o své nemocné a zraněné (zahojená rána po amputaci ruky). Žili v malých, nejvýše patnáctičlenných skupinách, v nichž byla ztráta každého života zásadním problémem. A i před 110 až 130 tisíci let, kdy ovládali území od břehů dnešní Británie přes Sibiř až po Sýrii, jich žilo po světě maximálně 70 tisíc. Důvodem mohl být také jejich větší mozek (neandertálci 1 700 cm3, my 1 400 cm3), a tedy i větší hlavy novorozenců, což mohlo vyústit v extrémně vysokou úmrtnost dětí i matek při porodech. Z ostatků pánví neandertálských žen lze totiž usuzovat, že porodní cesty měly velmi podobné jako drobnější ženy Homo sapiens.

Náš druh žil tehdy v početnějších tlupách, nejspíš více komunikoval, a tudíž i spolupracoval. Neandertálci ovládali řeč. Zda se domluvili i s Homo sapiens, samozřejmě nevíme. S nadsázkou se dá říct, že neandertálci měli rovněž jisté umělecké sklony. Svědčí o tom malby na skalních stěnách a ozdoby, které vyráběli. Své mrtvé pohřbívali.

Zřejmě měli slušné medicínské znalosti. Svědčí o tom analýza lebky neandertálce, kde se na zubním kameni našly stopy po DNA topolu chlupatoplodého (jehož kůra obsahuje kyselinu salicylovou, přírodní obdobu aspirinu) a po DNA listí s plísní z rodu štětičkovec (ta obsahuje penicilin). Čelist neandertálce zároveň nesla stopy těžkého zánětu zubu. Dá se tedy usuzovat, že tlumil bolest přírodním aspirinem a zánět se snažil potlačit penicilinem.

A proč před 32 až 41 tisíci lety neandertálci vymřeli? Teorií je fůra. Že lidé z rodu Homo sapiens byli agresivnější, početnější a vyhladili je. Že neandertálci rodili málo dětí. Že se nevyrovnali s klimatickou změnou a s úbytkem velkých zvířat, jež tvořila hlavní část jejich jídelníčku, zatímco naši přímí prapředci se úspěšně (možná i díky ochočení předchůdců dnešních vlků a psů a jejich pomoci při lovu) přeorientovali na menší zvěř. Hypotéz existuje hodně.

Podle té, kterou zveřejnili vědci z univerzity v Oxfordu, mohly být hlavní příčinou vyhynutí neandertálců jejich extrémně velké oči. Příliš velká část mozku byla kvůli nim zaměstnána zpracováváním vizuálních vjemů, a proto zbýval pouze minimální prostor pro ostatní funkce. Neandertálci tak možná výrazně zaostávali v sociálních interakcích a nebyli schopni se nejen dostatečně rozmnožovat, ale rovněž pokulhávala jejich spolupráce v boji či při lovu.

Podle jiné teorie (otištěné v respektovaném vědeckém žurnálu Science) mohla k jejich zkáze významně přispět i tzv. Laschampská událost, tedy převrácení magnetických pólů Země před 41 400 lety. Severní a jižní pól si tehdy na krátký „okamžik“ 250 let vyměnily místa, aby se posléze zase vrátily na původní pozice.

Oba magnetické póly se pohybují vlastně pořád – stejně jako hluboko pod zemským povrchem řeka roztaveného železa na rozhraní zemského pláště a jádra. A zhruba jednou za 300 tisíc až 600 tisíc let dojde k tzv. geomagnetickému obratu, kdy si severní i jižní pól na další stovky tisíc let vymění pozice. Jenže před 41 400 lety udělaly bleskurychle jiný pohyb. Přeskočily tam a po pouhých 250 letech zase zpátky.

Na minimum tím na několik stovek let zesláblo magnetické pole kolem planety, které ji chrání před kosmickým zářením, snížila se koncentrace ozonu, což otevřelo cestu ultrafialovému záření. Smrtící sluneční bouře (nikoli tedy zima) tak mohly v Evropě a na Blízkém východě oba konkurenční druhy pravěkých lidí vyhnat z rozlehlých plání do jeskyň a mezi Homo sapiens a neandertálci vyostřit boj o potravu i území. Neandertálci přitom byli už v té době ve značné početní menšině. V řadě jeskyň se mimochodem z té doby nalezly stopy červeného jílu, jenž mohl pravěkým lidem sloužit jako „opalovací krém“. O jejich pobytu v jeskyních svědčí i malby na stěnách…

Neandertálci vymřeli, ale ani našich přímých předků z rodu Homo sapiens nebyla tehdy v Evropě zrovna armáda. Před 28 tisíci let jich žilo na území dnešního Česka (hlavně na Moravě) jen kolem tisícovky. A po celém světě asi 100 tisíc.