Jsou ještě pořád lidé, kteří se bojí radioaktivity u hub?
Houby jsou radioaktivní, to pravda je, ale řekl bych, že přiměřeně. To radioaktivní cesium z Černobylu tady pořád je a houby ho ochotně akumulují. Někde jsou radioaktivní více, někde méně, to souvisí s mírou spadu, který tady v minulosti byl. A taky jsou druhy hub, které radiocesium akumulují více než jiné. Ale běžná konzumace hub nám takto neškodí, přirozená radioaktivita je konečně všude kolem nás.
Jaký je váš názor na uchovávání hub v lednici?
Houby mají omezenou trvanlivost. Pokud si nasbíráme mladé hříbky nebo lišky, dva tři dny v lednici vydrží. Pokud to budou promočené „babky“, po třech dnech bych je jíst nechtěl. Pokud houby chceme uchovat, můžeme je podusit a zamrazit, to je nejbezpečnější způsob.
Jsou houby zdravé?
Houby obsahují převážně vlákninu a jsou obtížně stravitelné. Měly by se tedy používat spíše jako doplněk stravy nebo koření. Některé, jako hlíva ústřičná nebo houževnatec jedlý, obsahují i zdraví prospěšné látky. Říká se, že jejich konzumace může pomáhat regulovat třeba hladinu cholesterolu v krvi. Takže houby určitě obsahují zdraví prospěšné látky, zároveň ale mohou akumulovat zdravotně rizikové prvky, mají běžně vysoké koncentrace kadmia a rtuti. Obsahují ovšem i zdravý prospěšný selen nebo zinek. Takže bych řekl, že konzumací hub si neškodíme, navíc jich za rok nesníme zas tolik.
Lidé mají houby spojené hlavně s létem či podzimem. Doporučoval byste i zimní houbaření?
Pokud nemrzne až nepraští, můžete najít houby i v lednu. Dá se najít penízovka sametonohá, tzv. vánoční houba, ta roste i mezi ustupujícím sněhem. Objevit se může i hlíva ústřičná a ucho Jidášovo. Ale drtivá většina hub roste v létě a na podzim – to jsou ty, které lidi zajímají.
Je české houbaření skutečně takový fenomén, jak se někdy tvrdí?
Jedinečný fenomén to není. Ale troufám si tvrdit, že to, aby se informace o růstu hub běžně dostávaly do hlavních zpráv, ve světě obvyklé není. Cizinci naši vášeň pro houbaření vnímají a mnozí jí také podlehnou. Máme schopnost vyrábět houbaře. On je to vlastně lov za kořistí, žene nás to do lesa. A je tam i to tajemství – nikdy nevíte, co ulovíte. Předává se to v rodinách z generace na generaci, tak to určitě nevymře.
RNDr. Jan Borovička, PhD.




Napsat komentář