COOLna

Rakouská císařovna Alžběta Bavorská, přezdívaná Sissi, (1837–1898) byla vzorem krásy, postavu ale měla vykoupenou drastickými dietami. Při 172 centimetrech nevážila víc než 50 kilogramů, v pase měla 55 centimetrů, někdy se dokonce uvádí jen 40 centimetrů. I proto se o ní mluví jako o první zdokumentované anorektičce.

V její „stravě“ převažovaly tekutiny, pila pomerančovou či jinou ovocnou šťávu, mléko, masové vývary a někdy také krev z hovězího. Když už se do něčeho zakousla, bylo to syrové maso, zřídkakdy si dopřála kousek pečiva, čokolády či jiné sladkosti. Zato často držela hladovku – tři dny pila pouze vodu, tři dny mléko, dva dny vývary z masa, načež následovaly zase tři dny s vodou.

Extrémní stravování podporovala i extrémním pohybem. Hodně jezdila na koni, posilovala, plavala a chodila ve svižném tempu. Její životní styl si vybral svoji daň. Měla psychické problémy, šedivou pleť, na obličeji vyrážku, zničené zuby i vlasy.

Zemřela v necelých 61 letech příznačně na procházce. Zabil ji anarchista Luigi Lucheni.

Pár let po smrti Alžběty Bavorské touha po štíhlém těle zašla ještě dál, když se na přelomu 19. a 20. století stala populární tasemnice. Člověk spolkl její vajíčko a čekal, jak parazit bude díky stravě růst, zatímco on sám bude hubnout.

Někdy se to podařilo, hostitele však čekaly nemalé zdravotní komplikace. Parazit narušuje metabolismus, nakažení trpí chudokrevností, mají bolesti, zvracejí, larvy pronikají do různých orgánů po celém těle a ničí je.

Co hladovkáři na začátku minulého století nejspíš netušili, byl fakt, že kilogramy s parazitem v těle mohou dokonce nabrat. Ukázal to československý experiment doktora Štěrby z roku 1976. Po čtyřech měsících od spolknutí tasemnice měl zvýšenou chuť k jídlu, po devíti měsících přibral 7 kilogramů.

Život s parazitem byl navíc nechutný, oddělené články tasemnice odcházely z těla ve stolici i samovolně. A když Štěrba v rámci experimentu vypil tři deci tvrdého alkoholu, tasemnice uvolňovala do stolice celé soubory článků o délce 40 až 60 centimetrů. Po roce vše ukončil, parazit měřil tou dobou šest metrů.

Dietní hit z 50. let minulého století byl ve srovnání s předchozí metodou k tělu velmi přívětivý, ač se zdravým hubnutím neměl také nic společného. Zpropagovali ho herci v USA, díky čemuž dostal jméno Hollywoodská dieta.

Kouzlo metody spočívalo v drastickém snížení příjmu energie, zejména sacharidů, tuků a škrobů. Neměla se držet déle než tři dny, maximálně jeden týden, slibovala co den, to kilo dole. Základem jídelníčku byla konzumace zeleniny a ovoce, přičemž příjem nesměl překročit 2 000 kJ za den (pro představu, plátek vepřového masa má cca 1 200 kJ).

Když dotyčný takové hladovění vydržel, jeho váha šla opravdu dolů, místo tuků mu ale mizely svaly. Člověk přitom trpěl pocity hladu, tělu chyběly správné živiny, nedostatek energie způsoboval vyčerpanost.

A jako u všech podobných diet přinášela jen krátkodobý efekt. Při návratu k normálu nastal jo-jo efekt – shozená kila se vrátila zpět, často se k nim přidala nová „bonusová“.

Ale pojďme do 80. a 90. let 20. století na módní mola, kde se v té době netolerovalo nic jiného než vychrtlost. Ženské zaoblené křivky byly tabu, když dívky chtěly prorazit, jejich postava musela připomínat tu chlapeckou bez prsou a boků.

Éru vyzáblin odstartovala v 60. letech Twiggy, na své postavě ale nijak nepracovala, měla ji danou od přírody. Takové štěstí jiné modelky neměly, drasticky tedy hubly. Jejich jídelníček představoval třeba jen jedno jablko denně, k tomu měly spoustu kofeinu a cigaret.

Nic z toho však pocit hladu nezahnalo, na řadu proto přicházely alternativy v podobě kousků vaty namočených do něčeho, co jídlo aspoň trochu připomínalo. Nejčastěji to byla pomerančová či jiná ovocná šťáva.

Vata v trávicím ústrojí nabobtnala, krátkodobě mohla pocit hladu zahnat, dlouhodobě nikoli. Byl to navíc hazard se zdravím. Cizí předmět v trávicím traktu mohl zůstat, dotyčnou pak zachránila jen operace.

Hitem 80. let byly nejrůznější jednodruhové diety, které se ve vlnách vracejí pořád. V Československu byla populární hlavně ta mléčná. Za 13 dní slibovala osmikilový úbytek.

První den bylo v jídelníčku jen mléko. „Pijte ho pětkrát denně po 250 mililitrech,“ nabádaly návody. Následoval den s termixem ke snídani, na svačinu bylo 150 gramů tvarohu, k obědu 150 gramů vařeného hovězího masa, k odpolední svačině 150 gramů zeleniny a k večeři dvě vejce. Třetí den byl ještě chudší. Snídaně: 100 gramů ovoce, svačina: 100 gramů zeleniny, oběd: 100 gramů libového salámu, svačina: 250 mililitrů mléka, večeře: 150 gramů vařeného kuřecího masa.

Na výsluní byl i celer, tvrdilo se o něm, že má záporné kalorie, tedy po něm nepřiberete. Je to nesmysl, stejně tak nefungovala populární vajíčková či rýžová dieta. Na konci těchto experimentů byl odpor k vybrané potravině, v horším případě jste mohli skončit v nemocnici s podrážděným žlučníkem.

Dietu postavenou na konzumaci polévky „likvidující“ tuky si mnozí z nás určitě ještě pamatují. V 80. letech ji podstupovaly ženy různého věku a pouštěly se do ní i jejich často ještě nedospělé dcery. Slibovala úbytek dvou až pěti kilogramů za týden.

Polévka obsahovala pouze zeleninu – mrkev, celer, cibuli, papriku a především hodně hlávkového zelí. Dobře okořeněné se jí nedalo chuťově nic vyčíst. Problém byl v tom, že když to bylo vaše jediné jídlo, o benefitech se mluvit nedalo.

Naopak. Vysoký podíl zeleniny pročistil střeva a organismus odvodnil, kila šla tedy rychle dolů. Jenže nemizely slibované tukové zásoby, ale hlavně svaly.

Dietu postavenou na krevních skupinách představil už v 90. letech Američan Peter D’Adamo. Tvářila se vědecky, okamžitě si proto našla spoustu příznivců a má je dodnes. Lékař tvrdil, že lidé měli zpočátku jen krevní skupinu 0, další pak vznikly podle toho, kde žili, co dělali a jaké potraviny jedli.

Člověk s krevní skupinou A je podle něj zemědělec, tedy má mít hlavně rostlinnou stravu, typ B je pastevec a kočovník a může jíst maso s výjimkou kuřecího a vepřového, člověk s AB krevní skupinou je „překvapivě“ kombinací obou, 0 je lovec a jeho strava by měla být postavená na rybách, drůbeži, ovoci a zelenině.

Jak na tohle všechno přišel, se neví, vědecky podloženo to není. Nositelé určitých krevních skupin sice mají vyšší či nižší riziko náchylnosti k určitým onemocněním, žádná studie však neprokázala, že by se něčemu takovému dalo předejít dietou.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.