COOLna

Faktory, které vedou ke zhoršování našich mozkových funkcí jsou v hledáčku neurovědců. Tým z University College of London, konkrétně z Institutu Epidemiologie a zdravotní péče publikoval longitudinální studii (výzkum vzorku populace po určité časové období), která se tyto vlivy zaměřila.

V tomto výzkumu vědci měřili změny kognitivních funkcí u 8 958 Angličanů ve věku mezi 50–95 v průběhu 10 let (leden 2008 a červenec 2019). Účastníci studie pravidelně reportovali informace o svém spánku a fyzické aktivitě. Každé dva roky si účastníky zvali na pohovory a probírali s nimi další detaily o jejich fyzické aktivitě a délce spánku. V rámci těchto interview dále testovali jejich epizodickou paměť (kolik slov z deseti jsou si schopni zapamatovat ihned po jejich přečtení a kolik po určité době) a také plynulost jejich slovního projevu (kolik zvířat jsou schopni vyjmenovat za minutu).

Studie, které jsou, stejně jako tato, založeny minimálně z části na dotaznících je potřeba brát s rezervou. Problém může nastat při rozdílném pochopení otázky či pojmu, nedokonalé paměti nebo přímo záměrnému zkreslení odpovědi. Při vyhodnocování může být zaměněna kauzalita za korelaci. Pokud bychom se například podívali na statistiky lidí napadených žraloky, nalezli bychom korelaci s konzumací zmrzliny ve stejné době ve stejné oblasti. Mohli bychom korelaci zaměnit za kauzalitu a usoudit, že lidé se zmrzlinou v žaludku přitahují žraloky. Nebo bychom mohli správně rozpoznat pouhou korelaci – v době, kdy je ideální počasí pro plavání v moři je zároveň ideální čas zchladit se zmrzlinou. Další příklad vede i v současnosti k ostrakizaci kávy. V některých výzkumech hledající zdroje rakoviny totiž nalezli vědci korelaci mezi pitím kávy a rakovinou plic. V tom případě jde ale nejspíš skutečně jen o korelaci, protože mnoho lidí má pití kávy spojené s kouřením cigaret. A v kavárnách se, minimálně v té době v místech, kde byl výzkum prováděn, kouřilo, a proto byli i nekuřáci při pití kávy vystaveni rakovinotvornému cigaretovému kouři. Pokud bychom mluvili o vlivu kouření cigaret na rakovinu plic, mluvíme už o kauzalitě. Dalším příkladem může být korelace Dalším problémem dotazníkových studií je omezený počet pozorovaných lidí, kteří mohou být navíc vybráni z úzké skupiny lidí (podobný věk, omezení jen na jeden stát či město nebo výběr jen z některých socioekonomických skupin). Studie o změnách kognitivních schopností v souvislosti se cvičení a spánkem ale pracuje s relativně vysokým počtem respondentů a mnoho svých limitací sama zmiňuje. Pokud ve studii můžeme nalézt seznam limitací, je to jedna z indicií, že se může jednat o kvalitní výzkum, ve kterém vědci počítají s určitým zkreslením a sami na něj upozorňují. Autoři studie uvádí, že kvůli sebereportování může docházet ke zkreslení skutečné délky a míry uváděné fyzické aktivity. Navíc se studie zaměřovala pouze na délku spánku, a ne na jeho kvalitu a další faktory, jako jsou poruchy spánku nebo užívání léků na spaní. Dotazníkové studie slouží skvěle jako základ pro navazující výzkum. Umožňují vidět z dálky potenciální spojitosti dějů, na které se pak mohou vědci zaměřit a hledat jejich přímý biologický mechanismus.

Výzkum doktorky Mikaely Bloomerg a jejích kolegů uvádí, že spánek kratší, než je optimální (méně než šest hodin), vedl po deseti letech k rychlejšímu úpadku kognitivních schopností než u respondentů, kteří spali déle. Totéž platilo pro účastníky studie, kteří uváděli nižší fyzickou aktivitu. Účastníci byly co do fyzické aktivity rozdělení do dvou skupin – vyšší tělesná aktivita (nejaktivnější třetina) a nižší aktivita (méně aktivnější dvě třetiny). V obecnosti je tedy pro naši mozkovou aktivitu celkem nepřekvapivě nejlepší spát alespoň 6 hodin denně a sportovat. Zajímavějším výsledkem této studie je, že přínosy fyzické aktivity na zpomalování stárnutí našeho mozku se praktiky vyruší, pokud nespíme dostatečně. Toto platilo pro respondenty ve věku 50-60, u starších účastníků výhody cvičení převládaly i přes kratší spánek. Musíme ale mít na paměti, že respondenty mladší než 50 let studie nezahrnovala. U lidí starších 60 let už může být ze zdravotních důvodů omezena fyzická aktivita a benefity, byť kratší fyzické aktivity může být pro tuto skupinu větší než u mladších.

Vyplývá z toho, že nedostatek spánku vyruší benefity, které fyzická aktivita má na zpomalení stárnutí naší mysli. Pokud si chceme udržet funkční kognitivní schopnosti co nejdéle, musíme krom dostatku pohybu nechávat naše mozky dostatečně odpočívat.