Kolébkou amerického kulinářství je americký Jih – tradičně zemědělská oblast s dostatkem nejen slunce, ale také černošských otroků, kteří si s sebou ze své domoviny přivezli i své stravovací návyky a recepty. Ještě před občanskou válkou se tak právě Jih stal centrem něčeho, co bychom dnes nazvali fusion francouzské, španělské a východoafrické gastronomie.
Skvělým příkladem jsou gumbo a jambalaya, které jsou de facto tradičními africkými pokrmy adaptovanými na otrokářský stůl. Dnes představují základní kámen cajunské a kreolské kuchyně a může se po nich utlouct každý návštěvník New Orleans. Ovšem tím nejlepším příkladem je hlavně, zejména a především smažené kuře.
Smažené kuře najdeme v jídelníčku prakticky všech světových kuchyní – od japonského tacuta age (sojová omáčka, česnek, zázvor) přes Guatemalu (šťáva z citrusů, koření) až po v Česku nedotknutelný smažený řízek. Nejznámější smažené kuře je však to jižanské z Kentucky. Podle Adriana Millera (autora knihy Soul Food: The Surprising Story of an American Cuisine One Plate at a Time) je tento věhlas dán především skvělým marketingem a tím, že tamější „věrozvěsti“ byli prostě nejhlasitější.
Faktem je, že nejlepší autentické jižanské kuře za koloniálních dob připravovali zotročení černoši. Podle kulinářských expertů smažili afričtí otroci ve své domovině maso ponořené do tuku dlouhá staletí před příchodem evropských kolonizátorů. Tato vyhlášená dovednost byla pro nemálo otroků cestou k ekonomickému růstu – Miller v tomto směru zmiňuje město Gordonsville ve státu Virginia. To bylo v polovině 19. století vyhlášeno světovým hlavním městem smaženého kuřete a na svých dlouhých cestách zde zastavovaly vlaky s hladovými bílými pasažéry, kteří si tuto pochutinu kupovali přes okno přímo do vlaku.
Finmag
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.




Napsat komentář