V Česku vyprodukujeme za rok 80 tisíc tun kávové sedliny. Na dně šálku průměrného Čecha zůstane ročně 3,5 kila kávové sedliny a taková běžná kavárna vytvoří 1,5 tuny sedliny. Vyhozený odpad nepřímo přispívá k emisím skleníkových plynů. Že to není zanedbatelné množství, si myslela i Jana Šrámková, která se před pár lety zabývala otázkou třídění odpadu v jedné neziskové firmě. Když nevěděla, jak se vypořádat s kávovou sedlinou, začala hledat řešení.
„Nejdříve jsem neúspěšně pátrala na internetu. Pak jsem napsala do Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), kde jsem se dozvěděla, že firmy to čím dál více považují za problém, ale neexistuje žádná organizace ani projekt, které by se tím zabývaly,“ vzpomíná. „Nejtěžší bylo vytrvat a realizovat moji vizi, nevzdat to těsně před cílem. Najdete tolik drobností, které je potřeba vyřešit. Mít svůj vlastní produkt a do toho provozovat logistickou službu je velmi náročné. Musela jsem se smiřovat s tím, že nebude hned všechno perfektní.“
„Na začátku jsem si ověřovala, že kavárny a organizace by o to měly zájem, že nežiju v bublině a nemyslím si jen já, jak je to dobré. Podle mě je to problém hodně startupů. Mají nápad, který považují za úžasný, ale nezeptají se ostatních na názor, a pak zjistí, že až tak úžasný vlastně není,“ popisuje.
„Když si uděláte dobrý průzkum a navážete kontakty, máte z půlky vyhráno. Bez finanční a lidské podpory bychom to nezvládli. Výhoda byla, že partnery jsem nijak přesvědčovat nemusela, chtěli do toho sami jít. Sehnala jsem jich postupně spoustu, ať už je to poradenská společnost PwC, samotné město nebo operátor ICT.“
V dalším roce začala Jana Šrámková na INCIEN studovat dvousemestrální kurz, kde se od jedné z účastnic dozvěděla o nizozemské společnosti Rotterzwam, která na kávové sedlině pěstuje hlívy ústřičné. „Pěstováním hlívy jsme se inspirovali v Nizozemí, ale co se týče logistiky, dělá ji Rotterzwam na rozdíl od nás manuálně. V tom je reKáva jedinečná a inovativní. Jsme první v Evropě a pravděpodobně i na světě, kdo v této oblasti přináší tak unikátní řešení.
V případě chytrého svozu putuje sedlina z kávovaru do chytrého koše. Na jeho víčku je senzor, který pomocí ultrazvuku měří, jak rychle se koš plní a jaké má sedlina vlastnosti. „Díky tomu můžeme plánovat svozy. Ve chvíli, kdy je koš plný, si pro sedlinu přijede řidič na elektrickém kargo kolu,“ vysvětluje Jana Šrámková. Víčko se senzorem zůstává na místě, mění se jen plná nádoba za prázdnou. „Sedlinu potom rozvezeme v té nejlepší kvalitě do lokálních komunitních zahrad, kde slouží jako součást kompostu lokálním zahrádkářům. Všechno děláme stoprocentně s ohledem na životní prostředí.“
Každý člověk s láskou ke kávě a životnímu prostředí si pak může sám v pohodlí domova nebo kanceláře vypěstovat v Growkitu hlívu ústřičnou. Houba vyroste za čtyři až šest týdnů. Growkit je z boku přelepený páskami, které se postupně odlepují současně s tím, jak hlíva roste. Samozřejmostí jsou výukové newslettery, které procesem provází.
Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když jsi ji jednou nebudu muset koupit sama.
COOLna 
Napsat komentář