Identita národní kuchyně, jakou známe dnes, se vytvářela ve druhé polovině 19. století, ale je to jen jakýsi umělý konstrukt, na který se rádi odvoláváme a který se výrazně mění s dobou. Spousta lidí považuje za národní jídlo smažený sýr a není to vlastně žádný nesmysl, protože koncept národní kuchyně se neustále vyvíjí. Utváří ho řada faktorů. Například výzkum Sociologického ústavu Akademie věd z roku 2003 ukázal, že pro většinu dotázaných je tradiční jídlo to, co vařily jejich babičky.
Naši představu o národní kuchyni a tradicích ovlivňuje každodenní zkušenost, ale především komerce, rozvoj turismu a provozy restaurací, které lákají hosty na národní jídla, ale zároveň chtějí zjednodušit jejich přípravu a generovat zisk. Jako příklad často uvádím švestkové knedlíky – národní specialitu, která téměř vymizela z nabídky restaurací, protože je sezonní, pracná, a hlavně se na ni špatně pije pivo. Divila byste se, kolik regionálních specialit se vymyslelo uměle, třeba taková kaplická cmunda nebo kapr podle Petra Voka.
Takže co uspěje na trhu, to se časem stane národním zvykem?
Dá se to tak říct. Některá jídla si navíc nárokujeme jako česká, aniž bychom si uvědomovali, že minulost propojovala národy i jejich kuchyně. Vezměte si třeba vepřo knedlo zelo – to přece není nic, co by neznali v okolních zemích. Důkazem prolínání kultur a regionů jsou i české pojmy v rakouské kuchyni jako Ribisel, Kolatsche, Buchteln nebo Skubanken. Do Vídně je přivážely služebné z Čech a Moravy, stejně jako spoustu receptů.
COOLna 
Napsat komentář