Střešní králík nebo králík bez uší, tak se ještě nedávno říkalo kočkám ve velké části Evropy. Včetně Československa.
Kočka patřila spolu se psem ještě počátkem roku 1934 na seznam jatečních zvířat. Upéct si ji doma nebylo nic neobvyklého.
Pár let před válkou sice oba „domácí mazlíčky“ ze seznamu jatečních zvířat prvorepublikoví zákonodárci vyškrtli, ovšem s válečným hladem a chudobou se tisíce koček a psů do českých kuchyní vrátily.
Naštěstí se zvyk chudých vytrácel už po válce a postupně vymizel. Dnes se maso koček ani psů na trh v Česku dostat nesmí.
Vzpomeňte na poprask, který rozpoutala skupina vtipálků, když „otevřela“ fiktivní restauraci Dog Heaven. Zmíněná internetová stránka dodnes funguje.
Nabízeli dokonce, že si můžete přinést vlastního psa a nechat si ho naložit. A spoustu lahůdek jako čivava s karamelem nebo grilovaná chrtí žebra.
Ve skutečnosti chtěli spíše rozpoutat diskuzi, proč se netoleruje konzumace psího masa, ale hromadné zabíjení hospodářských zvířat nám připadá normální. „Proč některé druhy zvířat jsou degradovány na předmět průmyslové výroby a prožijí tak ubohý krátký život, kdežto jiné druhy si užívají mnohdy až bizarního luxusu?“ ptali se.
„Když opomineme kulturní a etický pohled na věc, který do velké míry konzumaci masa psů a koček v naší civilizaci vylučuje, maso z domestikovaných šelem není v ČR zákonem vyjmenováno jako maso, které se smí uvádět na trh,“ vysvětluje mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer.
Dnes si našinec pojídání koček spojí spíše s Čínou a městem Kanton nebo Vietnamem, kde před nedávnem, stejně jako na Taiwanu, konečně postavili pojídání koček mimo zákon.
Naopak zákonem povolenou a oblíbenou přípravu kočičího masa vcelku překvapivě najdeme pouhých čtyři sta kilometrů od české hranice, ve Švýcarsku.
Tamní kanton Appezell je vyhlášený regionální pochoutkou mostbröckli, vyráběnou mimo jiné z masa psů a koček.
„Není na tom nic divného, maso je prostě maso. Kočka je spíše slavnostní, častěji se tady jedí psi. Zvláště stavební dělníci, zedníci jsou tím vyhlášení,“ prozradil při zachování anonymity v roce 2013 švýcarský sedlák pro britský list Daily Times.
Kočky ještě v nedávné historii konzumovala běžně takřka celá Evropa. Tak třeba anglická zvyklost říká, že první jídlo v novém domě by měla být pečená kočka. Přináší to totiž štěstí.
To sousední Italové kočičí hody zakázali. Sami totiž kvůli chudobě kočky často v minulosti pojídali a dodnes se prý za to velmi stydí.
Kromě koček a psů se ochránci zvířat snaží zakázat pojídání dalšího zvířete, strnada obecného, kterého zejména francouzské restaurace „na černo“ nabízejí v pokrmu zvaném Ortolans a la provençale, tedy pečený strnad.
Problém je v usmrcení zvířete. Strnad je několik týdnů vykrmován fíky a kukuřicí na čtyřnásobek své váhy, aby byl nakonec utopen v koňaku a upečen.
Ptáka servírují dva číšnici, jeden pokrm před jedlíkem odklopí, druhý mu přes hlavu přehodí ubrus, aby se neztratila vůně masa. Nejlepší jsou prý ptačí plíce, které se po utopení ptáka naplní zmíněným koňakem.
Cena za tradiční francouzskou delikatesu se pohybuje kolem pěti tisíc korun. Když koncem devadesátých let klesla populace opeřeného pěvce ve Francii o třicet procent, byl lov strnada zakázán. Přesto každoročně nejen ve Francii, ale i ve Španělsku, Itálii a hlavně na Kypru a Maltě policie chytí tisíce pytláků s miliony strnadů a jiného drobného ptactva.
To se právě přes Středomoří stěhuje za teplem. Jejich konzumaci se i přes zákaz lovu stanovený zákonem stále nedaří vymýtit. S ptáky se čile obchoduje a dovážejí se také z Tuniska nebo Jordánska.
Josef Hora
COOLna 
Napsat komentář