COOLna

Elena Lapiniová a její manžel procházejí svým vinohradem na úpatí Chianti Classico ve střední Itálii a dívají se, jak se révě vede. Hrozny pod žhnoucím sluncem dozrávají příliš rychle. Příliš dlouhé slunění z nich nadělá rozinky a z vína nepříjemnou sirupovitou břečku. Lapiniová vysvětluje, že právě proto je zcela zásadní správně určit termín sklizně. Kvůli klimatické změně se to rozhodnutí dělá čím dál hůř.

Při analýze dat sklizní od roku 1354 ve francouzském Burgundsku se zjistilo, že se teplota vzduchu zvýšila natolik, že je teď hrozny zapotřebí sklízet o dva týdny dříve než ve středověku. Vyšší teploty se staly normálním jevem, přičemž největší skok nastal v posledních třiceti letech. Elizabeth Wolkovichová, bioložka z Univerzity Britské Kolumbie, zkoumala dopad klimatické změny na vinice – a stoupající teploty podle ní navíc ovlivňují i samotnou chuť vína.

V některých chladnějších oblastech umožňují teplejší podmínky vinařům pěstovat chutnější odrůdy a užívat si delší vegetační období. Německo, známé svými odrůdami bílého ryzlinku, začíná být vhodnější pro pěstování teplomilných hroznů, z nichž se vyrábějí červená vína jako Pinot noir. V některých částech deštivé Británie je dnes perfektní klima pro výrobu perlivých vín a britské bublinky z Kentu či Sussexu začínají konkurovat francouzskému šampaňskému. Teplejší státy, jako jsou Francie, Itálie či Španělsko, z toho nevycházejí vůbec dobře. Bobule hroznů dozrávajících při vyšších teplotách obsahují více cukru a méně kyseliny a vína z nich vyrobená připomínají med a obsahují více alkoholu.

Klimatická změna neohrožuje jen chuť vína, ale i jeho produkci. Italští a francouzští vinaři v dubnu zapalovali tisíce masivních svíček, aby ohřáli vzduch a zahnali vražedný mrazík, který ohrožoval na životě pupeny, jež vyrašily s prvním jarním teplem. Nestačilo to. V některých oblastech zničil mráz 90 procent úrody a způsobil škody odhadem za dvě miliardy eur. Francouzští představitelé to popsali jako „pravděpodobně největší zemědělskou katastrofu počátku 21. století“.

Vědci dospěli k závěru, že rostliny probudily předčasně k životu březnové rekordní teploty. Proto byly chladné dubnové noci tak ničivé. Klimatická změna může vést k tomu, že budou podobné situace čím dál běžnější.

Některé oblasti jsou na výkyvy počasí lépe vybavené: v Evropě je zranitelných 51 procent křovinné vegetace, zatímco v Severní Americe jen sedm procent. Součástí problému je i to, že evropské druhy se nepřizpůsobují dobře oteplujícímu se světu. Brzy vypučí, rychle reagují na rostoucí teplotu vzduchu, jen aby po prudkém ochlazení zahynuly. V Severní Americe se naproti tomu pěstují opatrné přizpůsobivé druhy. Ty bez ohledu na krátké ochutnávky jara nevypučí, dokud za sebou nemají dostatečně dlouhou zimu.

S vysvětlením pomáhají geografické rozdíly. Severní Amerika nemá žádné pohoří, které by se táhlo od východu k západu, a tak se po celém kontinentu může volně pohybovat teplý vzduch z Mexického zálivu a chladný z arktických oblastí. To vede k výrazné teplotní fluktuaci v krátkých časových horizontech. Constantin Zohner ze Švýcarského federálního technologického institutu v Curychu vtipkuje, že rostliny nehodlají v podobně nepředvídatelném klimatu nic riskovat. Evropští vinaři se podle něj musí pustit do pěstování odolnějších a rozmanitějších odrůd.

týdeník Hrot