Jak se lidé stravovali před několika tisíci lety? Odpověď na zapeklitou otázku se rozhodl najít mezinárodní tým odborníků, jemuž v bádání pomohly hliněné tabulky, které zapůjčila prestižní americká univerzita Yale. Díky přeložení receptů z kolébky civilizace tak světlo světa znovu spatřilo několik dávných pokrmů.
Dalším zajímavým zjištěním je, že už dávní šéfkuchaři si uvědomovali jistou společenskou rozdílnost, a existovala tak „gastronomická smetánka“, která si pochutnávala na rozmanitějších pokrmech.
Právě Nasrallah se nyní snaží přenést starodávné recepty do moderní kuchyně, a zachovat tak tradice předků. „Dnes jsme v arabském světě pyšní na plněná jídla jako třeba dolma (listy vinné révy plněné masem). Je to pozůstatek z dob dávno minulých. Fascinuje mě, jak na sebe kuchyně v průběhu let navazuje a co všechno se dokázalo uchovat,“ vypráví Nasrallah.
V dobách sociálních sítí a moderních úprav jídel se hodně dbá na to, aby si strávník vychutnal jídlo už při pohledu na něj. Že se jedná o něco nového? Chyba lávky. Už staří Babyloňané věděli, že estetika je důležitá. Šafrán, koriandr, mangold či petržel posouvaly pokrm do pestrobarevného hávu.
„Chuťové prvky kmínu, máty, česneku a cibule jsou patrné dodnes. Lahůdkou býval také tuk z ovčího ocasu, ten byl až do 60. let minulého století nepostradatelnou ingrediencí v Iráku,“ pokračuje Nasrallah.
„Je skutečně s podivem, kolik jednoduchých jídel z několika ingrediencí přežilo dodnes. Dušené maso, rýže a chléb je v Iráku každodenní rutinou. Objevují se i prvky, ze kterých vzešla jídla v dalších kulturách. Jeden příklad za všechny – tuh´u je něco jako předchůdce boršče, rovněž se v něm používala červená řepa,“ dodává.
Je tedy dost dobře možné, že pokud bychom dokázali sestrojit stroj času a vrátili se do kolébky civilizace k břehům řek Eufrat a Tigris, na stolech bychom našli jídla, která se od těch dnešních neliší tolik, jak by se za tisíce let mohlo zdát.
COOLna 
Napsat komentář