Když jasný den končí a začíná se stmívat, tvé srdce je otráveno pochybnostmi, trápíš se, že to, co hledáš, nikdy nenajdeš. Budeš však stále pátrat, ani na chvíli se nezastavíš, dokud poslední světla nezhasnou a poslední naděje tě nezradí, a to, co hledáš, stejně nenajdeš. A když už nezůstane ani skrytá naděje, tvé srdce vykřikne Continue reading

Dřevěnej Kristus kouká ze zdi Sádrovej Kristus pustil střepy Kristus nasranej kouká z nebe Vidí ty blby Taky tebe Jak deformujou svoje žití Kristus se vstoupit na zem štítí Mařenická kniha Continue reading

V temných tmách se luna vrací nad propast. Nad peřejemi je slyšet hlas: Ty jsi, lásko, všechno moje štěstí, bolest v hlubinách, strmá slast. Continue reading

Končiny štěstí, končiny ticha, kde končíte, kde končí konec váš? Jako se žije, jako se dýchá, milenku čekáváš. A ona přichází a chce ti něco říci o tajemství, jehož má plnou hlavu a které, jako všichni kouzelníci, schovala do rukávů. Neumíš uhodnout, až potom, když ti zmizí, pomalu pochopíš, že moudrá dívka zhola nic nenabízí, Continue reading

Zda z jasnějších sfér dřívějších známe tvář přátel nynějších? Či je nám matně zrcadlen přítomnou chvílí příští den? Či proč se nám zdá mnohému, jako by skládal zlomky snu, z něhož část se vyplní, část v srdci chví se, zní a zní? Continue reading

Na konci cesty tážeme se kam Já ale až přijde těžká chvíle já se nezeptám A ne snad zbůhvíjaké pýchy To snad jenom proto že se ostýchám Continue reading

Dítě s uchem na koleji naslouchá vlaku… Ztraceno všudypřítomnou hudbou dbá věru málo, zda vlak přijíždí nebo se vzdaluje… To jenom ty jsi stále někoho čekal, stále se s někým loučil, až ses nalezl a nejsi nikde už… (Na postupu) Continue reading

/Kniha záznamů/ /28./ Náhodně určené místo v libovolně stanoveném čase: Vrypy do zvrásněných kamenů, zaznamenávajících průběh Vrásčitá kůže, napnutá na obrys stromu, připomínající stárnutí Rozviklané dveře a vše zarůstající tráva Continue reading

Slyším to, co jiní neslyší, bosé nohy chodit po plyši. Vzdechy pod pečetí v dopise, chvění strun, když struna nechví se. Prchávaje někdy od lidí, vidím to, co jiní nevidí. Lásku, která oblékla se v smích, skrývajíc se v řasách na očích. Když má ještě vločky v kadeři, vidím kvésti růži na keři. Zaslechl jsem Continue reading