V podzimní zahradě černě znějí kroky lesknoucí se Luny, na mrznoucí zdi padá strašlivá noc. Ó, trnitá hodino žalu. V setmělém pokoji stříbrně doutnají světla osamění, v okovech smrti, v temnotě mysli a kamenná hlava sklání se pod tíhou pomíjivosti, opilá vínem a neslyšným nočním hlukem. Ucho stále naslouchá jemnému šelestění kosa v lískovém křoví. Temná hodina růžence. Kdo jsi? Osamělá Continue reading

Ve stromech již nedokážu vidět stromy.  Větve nemají už listí, které by držely ve větru. Plody jsou sladké, avšak bez lásky. Nedokážou nasytit. Co teď bude? Před mýma očima mizí les, před mýma ušima zavírají ptáci své zobáčky, žádná louka nestane se mým ložem. Jsem nasycena časem a zároveň po něm hladovím. Co teď bude? Na Continue reading

Tak pozdě, příliš pozdě jsme se potkali na trnité cestě našeho žití; tak daleko, příliš daleko nás zaneslo neúprosné kolo času a bytí. Příliš pozdě světlo magnetické hlubokých tvých očí na mne patřilo,  a ani záření toto vřelé,  mé zmrzlé srdce víc neobměkčilo. Hluboký přepadá mne žal, jako tón zní z časů pravěkých, jako cesty domů teskný Continue reading

Žádná láska pro mě, pro mne žádné víno; z jednoho je špatně, zvrací se z druhého! Láska je kyselá; láska je trpká; víno je falešné ohavná břečka. Falešnější než víno často láska bývá; líbáme se naoko, loupež se v tom skrývá! Žádná láska pro mě, pro mne žádné víno; z jednoho je špatně,  zvrací se z druhého! Deprese Continue reading