Z blízkosti k blízkosti jinéklesáme v kroužících nocích;a taje – li milenčin cit,padáme se sutí skal. Continue reading

Na zastávkách tramvajových linekšeptáme si vzkazy do bublinekPodobni jsme postavičkám z komiksůa už víme: líska není bez kiksů Jan Vodňanský Continue reading

tvář zapomnění tvář neúplná jako silueta mlhy rozpínající se na obzoru kde se stírají pomalu stopy vzpomínek tvář zapomnění zrcadlo roztříštěné na tisíc faset potřísněných krví (v: antologie Bytosti schopné zemřít; přeložil Erik Lukavský) Continue reading

děkuji za odmítnutou lásku nikdy nepřiznanou úplnost nepoznanou hojnost děkuji za noci bloudění a alkoholovou otupělost děkuji za hrůzu nemoci děkuji za posměvačné úsměvy úšklebky sarkasmy pohrdání nenávist lhostejnost děkuji za lživá přiznání vyžebraná pohlazení pády do oceánu noci děkuji za vždy zavřené dveředěkuji za uplakané oči děkuji za rozbitá ústa jež se už nikdy… Continue reading

Znáte ty hezké letní podvečery? Kol spánků vane chlad, pod Vlašským dvorem šumí šerý svažující se sad. A večer pak jak bys tam ptáky odlétat slyšel v dál, když nebe razí stříbrňáky jak starý dobrý král. Ivan Blatný Continue reading

Každý píše sám proti sobě Ale vinnou těch druhých Nicanor Parra Každý kdo dýchá je sám proti sobě Život je vůbec krajně nezdravý i když jsme pro něj dobře vybaveni: Hle hydraulika žil a pohlaví Computer mozku počítá a velí a motor srdce točí soukolím A je to výkon bezvadný a skvělý – A přece… Continue reading

Tvoje ústa nepromlouvají, tvými ústy je promlouváno. Tvoje srdce nebije, tvým srdcem je bito o zem a o bránu jiného srdce, o bránu muk a o bránu slasti a buď šťasten, že je tomu tak, tvá všechna rozhodnutí jsou jen zdánlivá, tvá rozhodnutí z tebe samého mohla by být jen rozhodnutími smrti, zatímco život, být… Continue reading

Chvíli chutnáš chlebem, chvíli trpkou trávou polních cest Chvíli jasná ohněm, chvíli sněhem, jsi můj druhý břeh. Celé dlouhé roky jako spící motýl na výkladních sklech, v patrech cizích domů slýchávám tvé kroky ve větru tvůj dech. Jsi můj druhý břeh… Jako hvězdář s rukou v soukolí cítí v zádech žlutý měsíc stát, když odcházíš… Continue reading

V tobě se zrcadlím a zpátky volám, abych byl v nebi, odkud jsem byl vzat; a jdu, že  návnadě té neodolám, tak vnadí rybář, má-li ryba brát. Z těch našich srdcí dvou to mé je málo života, a i je tvůj život vzal; a ty – však víš – jsem praskrovný jen dar. A z… Continue reading