Už jsem jako veřejná zpovědnice,co lidí chodívá se ke mně zpovídat.Beru na sebe všechny hříchy světa, jak mám z nich potom rozhřešení dát? Už jsem jako veřejná nemocnice,kde není volný ani jeden kout.Sám trpím všemi chorobami lidstvaa každý nemocný chce ve mně ulehnout. Už jsem jako ty městské hřbitovy,co leží ve mně mrtvých, kost na kosti.Dlouhým… Continue reading

Zvony jsou slyšet až k nám tam k nám kde jsme Tichá radost mne obepíná nemohu dýchat bylo by to slyšet Vzpomínám na všelijaká nedělní odpoledne na poledne s pokaženým obědem na poledne s velikým obědem na poledne bez oběda na poledne spavé na poledne čilé vzpomínám na tisíce polední ale zapomínám jaké je to… Continue reading

V mysli stojí strom Já opírám se o něj Sil je tak akorát na tíhu v ramenou Když vše tu utichne poslouchám jeho listí jak ševelí historky pradávné Tu a tam jako by příběh byl mým Něco jako opakující se sny Také už jsi je viděl a cítil Často uléhám znaven k jeho kořenům On… Continue reading

Má mysl se vyhřívá na květu kopretiny Stonek je táák tenounký Však větřík si s ní hraje a u toho si zpívá že v tlukotu srdce jsem zaslechl tvůj hlas Pravda je že již dlouho je sucho a některé kytky se trápí a ty jiné se trápí zase pro ně I ta vůní rozkvětlá louka… Continue reading

Kdepak to nezpívám jáale květy které jsem vidělKdepak to se nesměju jáale víno které jsem vypilKdepak to nepláču jáale láska kterou jsem zabil Continue reading

A pouze cesta k opačné straně světlaA pouze ta marná cestaKe světlu A ani to nevímzda jsia i když jsi,ale co když ne pro mne: Srdce jak bílé jméno květinySrdce jako tichá větévka spánkuSrdce jako čistá slunce tvářSrdce a nic víc: Jako by mne ta marná přece Láska Měla spasit Continue reading

V dny přišed smutné, oddal jsem se smíchu.Oddav se smíchu, byl jsem tesklivým.Rád nemám hluk a nezvykl jsem tichu, pravdy jsem sok a lež je sokem mým.Jsem mlád – přec však něčeho se bojím,co v dlouhých nocích se mi zjevuje.Tak uprostřed své generace stojím:duch, který neguje! Mně schází prudká vášeň heretika,jenž rozpálen je svojí negací,klid papeže,… Continue reading

Chtěl jsem ti dát tisíc růží či ti je jen ukázat Sám bych na tolik neměl.. přec toužím tě tam s sebou vzít Ta vůně až tě silou láme přitom sníš a touhou necháváš se unést V tom snu, který síla okolností nabudí zdá se ti se sen že není dne, kdy tě opustím že… Continue reading

Únor bílý pole sílí Vítr kvílí v danou chvíli Ošlehané tváře chladem až jsou rudé mile zmrzlé Leč jsou tvé a toť tak krásné Vyzývají mne tě zahřát Teplý vánek ti poslat Objetí je nasnadě Mne už chlad jen polechtává Stačí pohled, který hřeje Jiskra v něm jen rozněžňuje A i sníh se hezky směje… Continue reading

Siločary tvořící kruhy Je to jako čas Letokruhy.. Naplněny silou naplněny svědomím Ztotožním se se svým vědomím? Ztotožním se se sebou? Nejsem pevný jako oni Tolik času, tolik slov a ještě méně barevností Nezapomeň na sen S tebou jsou jen starosti Však rád je přijímám Nezapomeň na sen Nejsi v tom sám… Tonda Červen –… Continue reading