Co asi čtla ta dívka s knihou v tramvaji? Jsouc mimo čas a podobu i jméno, měla už jenom cit a ten se chvěl tak vroucně, že kdyby měla promluvit, spílala by, a kdyby měla vzhlédnout, spatřila by leda vzpouru a pád andělů… Kdo sestoupil do poézie, už nevystoupí… Continue reading

Láska jsou doteky,vždy slova bez záště,hřejivé polibky,a věrnost obvzláště… Též noci bez spánku,a prosby do nebe,to všechno láska jen,ráda vždy pro Tebe… Láska jsou prstýnky,labutě na řece,láska je složená,hlava Ti na plece… Dlaň plná skromnosti,bez známek vděčnosti, a přání s Tebou jít,až k branám věčnosti.. Též sousto poslední,do pusy Tobě dát,pro ní tu stále být,svou… Continue reading

Poslední list se třese na platanu,neboť o dobře ví, že co je bez chvění,není pevné.Třesu se, Bože můj, neboť tuším,že brzyumřu a pevný měl bych být.Z každého stromu spadne i tennejposlednější list,neboť on není bez důvěry k zemi.Z každého člověka spadne i ta poslednípřetvářka,neboťprkno v márnici je docela prosté.List nemusí tě, Bože, prosit o nic,dal… Continue reading

V studeném lesejak jelen s lanímilujeme sedo uondání. O tvrdá stéblařežem si dlaně. Les rázem zteplá,když krev z nás kane. Z jelena.Z laně. Continue reading

Žít mezi tupcije daleko těžšínež žít se zvěřZvěř odhání oheňzbraň i slovose zvířaty lze žítv pokoře a odříkánív ochočení sebe samaale s tupcema mezi tupci?Nepomůže nicZde slovo není slovemoheň není ohněmzbraň není zbranípokora pokorouodříkání odříkáním nenímezi tupci jsi stále sáma co děsivějšíhostáváš se zvolnachtěj nechtěj jedním z nichŘekni tupciže život je něco jinéhonež pohodlíže je… Continue reading

Neony zvoní klekání v tvých očích vycházejí hvězdy a květiny padají na zem mezi stíny na břeh jezera kde roste rákosí a kmín kde dřevaři po skončení práce pijí kořalku z jeřabin A mně se chce tak spát Spát ve stínu tvých vlasů Spát na nic nemyslet při zvuku tvého hlasu se probouzet jak kuchař… Continue reading

Bělostná křídla na zapřenou Andělům křídla nevěří Když s tváří usouženou Teskně stojí u dveří Tisíckrát láska na čekanou Krátké schůzky ve věži Vůní výšek okouzleni Stavíme domy z pápěří, Spirála štěstí na viděnou Bouřlivé srdce, rychlý dech Očima říkáš: bělostná křídla Anděl nám stojí na schodech Continue reading

Sám pod měsícem víno popíjím Mám víno ve džbánu a je ho víc než dost. Kdo mi však bude dělat společnost? Měsíci, pojď blíž — připiju ti, možná ti víno přijde k chuti! Můj stín se s námi taky pobaví — přátelé, už jsme tři, tak na zdraví! Za chvíli jsme už všichni rozjaření, pít… Continue reading

Já nehledal jsem vilnou Frynu pro flirt a k ukrácení dne. Utišení jsem na tvém klínu pro srdce žádal neklidné. Noc byla touhou přesycená a vábila a lákala. V tvé jizbě lampa rozsvícená, vím, že můj příchod čekala. A lože ztřísnilo se krví.— A já se zachvěl vědomím, že srdce tvé jsem vznítil prvý a… Continue reading

Rosa na květech v plné kráse i vše, co v lidské mysli ozývá se, je marnost jen. Nejníže snad, v trávě, dlí smysl ten, bledému stínu podoben. (z japonských originálů přeložila Zdeňka Švarcová, přebásnil Zdeněk Gerych. Ze sbírky Podoben mraku život plyne…) Continue reading