Pláču se a směji všechno v jednom běhu dejme světu lásku souznění a něhu Continue reading

Podzim se nám očekává Červen v zimě uvidíme? Žloutne už i tráva Pole všechny posklízíme Procházka vřesem rozmanitým Na vrcholcích nejvyšších Otevře nám nová rána Možná nové obzory Roztáhnem svá křídla Nadechnem se z hluboka Otevřeme oči své ať vidíme jediné.. Že už není to, co bylo Svět se zvrátil pro jiné Budou opět další… Continue reading

Jít tichou tmou slyšet jen kroky za sebou komu patří nevím sám snad jsou jen mojí vlastní ozvěnou Všechna místa o nichž sním někdy tak blízko blízko mám nocí když v tomto světě spím na jiných světech procitám Continue reading

Stůj při mě, lásko, přestože srazím tvou ruku, která mění nejhlubší půlnoc v rozednění, stůj při mě nejvíc právě dnes, když ve mě kvasí hnus a děs, když opadávám bez milosti a prší ve mně podzimně, stůj při mě, lásko, proti mně. Continue reading

Hru života předvádíme hloupým bez všech úspěchů. Právě to, co nezměníme, je nám terčem posměchu. Na vážnosti hloubky bytí dětskou mstou to možno zvát. Nauč se nás pochopiti, líp budeš i život znát! Continue reading

Hraje si dívka s ňadry svými a je to neveselá hra. Na loži nedaleko zimy, na loži studeném se k lásce přímí s koleny něžně sevřenými. A tma je zlehka rozevírá. Vloudí se k ní jak vlna z lodi a rozčesává její stud, od paty k hlavě po ní chodí a nepřejde ji, nepřechodí jak… Continue reading

Dotkni se každé části mého těla Sedři mi ústa do krve Miluj se se mnou do popela jako když je to poprvé Zaryj své zuby do mých tkání ať máš co vnukům zamlčet Miluj se se mnou do svítání jako když je to naposled Continue reading

Rád bych si byl jist zda známe hranici kdy jsme čistý list a kdy jsme viníci když tobě chce se řvát a mlčíš docela jsi trpělivá snad anebo zbabělá? když bozi seshora překračují práh kdy končí pokora a kdy začíná strach? usmívej se všímej si hostí jsme za prahem jsme za Prahou bolestivosti Continue reading

Ruku v ruce důvěrné, tak šli jsme cestou za město vánek nám čechral vlasy rozverné a říkal jsem ti – nevěsto. Tehdy byl modrý den jak len, klíč k ústům trčel v zámku, nač mluvit, když byl den jak kalich svatostánku? Tak podnapilí jako absinthem jsme přicházeli domů, kdy měsíc česal hřívu nad žitem a… Continue reading