Kapičky zmrzlé u nosu a pára z polibků dýchá, sníh jako květy lotosů napadal kolem nich zticha. Že zmlkl pták a zmrzl snad? V píšťalách rampouchů zpívá. Toho, kdo umí milovat, i pohled rozehřívá. Déšť, ledy, bouře, mráz a snih, a křehké zdraví v sázce. Co je to pro dvé zamilovaných, co je to proti… Continue reading

Jen jednou jsem spatřil slunce tak krvavé. A pak již nikdy. Zlověstně padalo k obzoru a zdálo se, že někdo rozkopl dveře pekla. Ptal jsem se na hvězdárně a vím už proč. Peklo známe, je všude a chodí po dvou. Ale ráj? Možná že ráj není nic jiného než úsměv, na který jsme dlouho čekali,… Continue reading

Bílým šátkem mává, kdo se loučí, každého dne se něco končí, něco překrásného se končí. Poštovní holub křídly o vzduch bije, vrácené se domů, s nadějí i bez naděje věčně se vracíme domů. Šetří si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. Jaroslav Seifert – Nejkrásnější bývá… Continue reading

Pojď sem ty, která někde sníš, která sníš o věrném milování… Pojď sem ty, která umučíš jediným slůvkem sbohemdání… Čistý květ, pramen kde piješ svěží, s korunkou v rose naivní? kde jen tě najít? kde zahrada leží, a kde tvá kouzelná vůně v ní? Antonín Sova – Vrchol lásky Continue reading

Po dlouhé době déšť jako lásky šepotání, po dlouhé době déšť teplý jako růměnec skrání, po dlouhé době déšť jako šumot vlasů, jako dítka úsměv bez lsti, bez úžasu, po dlouhé době déšť jako těžké víno po nemoci, déšť modravý a dlouhý jako dech noci, déšť pokojný jako zrn a ovoce nalévání, jako láska matčina,… Continue reading

Nakloň se ke mně, sestro má Smrti, a mluv mi o Bohu. Tváří, hleď, na zem jsem prostřen a jinak nemohu, omdlel bych žalem a steskem, patře v sladkou oblohu. Jest obloha tak sváteční a čista, bez trhliny, a já žádostmi jsa znaven saji útěchu hlíny jako nízký, na stráň přitisklý keř vinný, a k… Continue reading

Každý soud je neviditelný soud. Usmrcuje duši, aby uzdravil ruku katovu. Pokračuje, dovoleně to pokračuje, neboť to, co bychom udělali po smrti, musíme udělat už teď a tady. Nejde o konec jsoucna, jde o konec bytí… Vladimír Holan Continue reading

Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. Třesu se, Bože můj, neboť tuším, že brzy umřu a pevný měl bych být. Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list, neboť on není bez důvěry k zemi. Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka, neboť… Continue reading

Nechápu tvé stýskání, že jsi kruté sám. Spolutrp s trpícími a nebudeš jím! Ale jsi-li tak krutě sám, vydrž a oni tě najdou! Vladimír Holan Continue reading