COOLna

….dědictví času a kultury…

básně

  • zrazu…

    zrazu v tom okamihu svet hneď přestal existovať. rozmýšl\’ali potichu, že to treba zopakovať. boli len oni. sami dvaja. no stále to před svetom tak dobre taja. dve nahé duše, dve nahé telá. všade len vankúše a spomienok vel\’a. Úlomky ženy Continue reading

  • Bohuslav Reynek

    Duši hostí listopad chudobou a písní deště. Mráz už z opuštěných lad zavolal a nejde ještě. Vítr klepe na vod sklo. Světlo mezi dvěma mraky jako klíč se zablesklo, tajemný a křivolaký. Brána tmy se zachvěla. Oblak po oblaku sahá. Svítí v dlani anděla Děsem zkřivený klíč bláta. Continue reading

  • ..NOC..Životnýn časom naša každodenná?

    ..NOC..Životnýn časom naša každodenná? Tak ako deň rovnocenná. Len ticho s nami rozpráva, živý sen sa správou stáva. Slnko na spánok sa ukladá, v tieni hviezd za obzor zapadá. Nahotu tmy len mesiac ruší, v posteli dvou spiacich duší. Mlčky dotyk chladnej noci, objatie tiel vášňou bez pomoci. Otázkou hneď poznáš odpoveď, ráno mi prosím… Continue reading

  • ….TICHO….

    Každý večer spánkom podčiarknuté, a či denným slovom vypočuté? Vnáša naspäť všetky opustené sny, hlasom ráta dokončené hry. Hry pocitom mlčania povedané, v jemnom vetre tebe venované. Len obraz slova vo mne vidíš, farby v očiach dúhou vznietiš. Nekonečnou krásou blízkeho úsmevu, v diaľke si spolu kráčame pre nehu. Pre nehu byť spoločníkom tichým, prázdno… Continue reading

  • Tvá slova – Manuel Altolaguirre

    Opřeš se o mé rameno a já jsem rázem okřídlený. Jako kdybys rozestřela své hebounké černé peří, k nejbělostnějším nebesům mne tvoje slova povznášejí. Je ticho. Chvíle vytržení. Usedám opět za svůj stůl, však z ramene se řine krev a tvoje nepřítomnost bolí. Continue reading

  • Strach andělů – May Sartonová

    Není to jejich úmysl, ale my jsme oslepeni světlem, prýštícím z jejich přítomnosti, zatímco oni nás chtějí jen vidět. Musíme se odvrátit, nemůžeme pohlédnout do obrovského, hlubokého Neznáma, které promlouvá z jejich očí. Vracejí nám náš dětský pohled, hluboko v nebi, zakotveni v místech, na ktera si nemůžeme vzpomenout. Andělé, odvraťte se. Nemohu se vzdát… Continue reading

  • Dále – Rutger Kopland

    Ted víme, že jsme ztraceni, už jen tento kout nám zbývá. Prší, déšť táhne se až k obzoru i moře šedozelených kopců, za vlnou vlna od lesa k lesu. Naše karty nechali jsme stranou, někde, beze vzteku, bez melancholie: řekly nám jen to, co dávno víme, odkud jsme přišli. Ne však, kde jsme teď. V… Continue reading

  • Jen tolik – Austra Skujinová

    Jen tolik radosti jsem dnes měla, jako když nachový odlesk zapadajícího slunce vrhne duhu do dešťové kaluže. Jen tolik lásky jsem v životě měla jako polibek v hospodě, tak laciný a prchavý, že na druhý den ráno bilo srdce klidně jako na věži zvon. Jen tolik. Continue reading

  • Mandrigal o mokré krajině – Dámaso Alonso

    Jehla pomyšlení šije pro tohle světlounké děvče modré šaty, zvláštní styl. Co steh, výplod fantazie: nitě zapůjčí prý deště, klidné moře dodá tyl, vítr potom vyzkouší ještě. Continue reading

  • Zůstal jen příběh – Suníl Gangopádhjáj

    Jen příběh zůstal a nic víc když sen čaroděj přirazil dveře stačil už jen malý krůček byla tam zlata řeka Kdo znovu spoutá toulavou touhu Návrat je žíznivý Všude jen zrníčka písku pod pískem písek a víc nic krutá sluneční výheň pozřela všechen stín Noc jako černý trn jazykem probodla všechna slova Zrníčka písku a… Continue reading

a svět se točí… bezpečnost big data bydlení básně coronavirus diktáty doprava děti edukace ekologie energie historie internet jídlo klima knihy komunikace konzum koronavirus kultura lifehack lifestyle marketing pandemie partnerství peníze politika pozitivní práce právo psychologie psyché recepty Rusko sociální sítě sociální síť společnost vzdělání válečný konflikt Ruska na Ukrajině vědění zajímavosti zdraví Česko ženy

krematorium