Déšť mě studeně a tvrděZbičoval/ asi za hříchy minulé i budoucí /Ale já šla hrdě,pořád dál.Čekala jsem horkou ruku,že mi přijde naproti.Místo ní však taky mraky…Vrhám se svému OsuduVstříca v hlavě?Univerzální mám nicotu. Continue reading

Co vzdáleno bylo, je blízké. Stále bližší je osud. Zahalen v listí sám sobě šeptá strom, co do všech stran šumíval dosud. Už dlouho jsem neležel na zemi. Teď ležím a sotva na myš snad si písknu. Tebe však vroucněji v náručí, v paměť té země tě vtisknu. Potom už do vlastních padám slov, hladových,… Continue reading

Job / 31-41 Za bolest rukou, které nedosáhlyna pohlazení, víru dej,tvůj úprk v noc je příliš náhlý,pomalu, zvolna odcházej, za bolest duše, kterou vyplenilaodešlá láska, nech mne spáta spal a spal má malá dílaa nedopřej jim přetrvat, za bolest hrdla zpívanéhoo bolest výše, zemřít necha skonávati v písni jeho,jež hoří slavně v plamenech! Continue reading

Nesmírně suché jsou dnes rty méa je mi líto tmy pro kterou nevidíme(tak hezká lítost to jejako když dívka která dřímeneví koho si ve snu zamilujea vzdychá tiše jako by se usmívala) A je mi líto radosti že lhala(to ale chvěji se a lehýnce mne mrazímladá a svěží zimaúzkost jež započínáuž dávno předtím v srdcích… Continue reading

U tebe teplo je, ach, to by se to spalo,hluboko do prachu ponořil bych se rád,z lítosti lijáků, by tiše odkrápalovše nahé na těle, ten zubožený akt. Oslepnout do světla v utuchajícím zpěvu!Cítím již na patře sám samet samoty,který mne opíjí a volá na prodlevu,aby se nebála a vešla do noty. Být mrtev, tatínku, nikomu… Continue reading