Objal jsem ji opět pravou rukou a kouřil. Díval jsem se do tmy a měl jsem mžitky před očima. Malý bílý skvrnky a totální sucho v duši. Poušť. Snad jen jámy a vítr. Převalování své vlastní zbytečnosti. Pokory a hrůzy. Hrůzy z existence té krásy, která se děje, a já nejsem schopen na tom písku Continue reading

Co je přitažlivé nejen pro muže, ale vůbec pro všechny lidi, s nimiž se potkáváme? Být si přirozeně jistá sama sebou. Být zabydlená ve vlastním těle. Užívat si potěšení a smyslnosti v životě. Ne však proto, abych si tím získala přízeň někoho jiného. Je-li si žena vědoma své jedinečnosti a krásy, vyzařuje to z ní. Continue reading