COOLna

Když někteří Češi vidí, jak se muzea v západní Evropě a v USA omlouvají za chování lidí, kteří pro ně získávali z dnešního pohledu neeticky exponáty včetně částí lidských těl či se chovali rasisticky, často se pousmějí: To jsou starosti, to by se u nás stát nemohlo.

Jenže mohlo.

Hlavní roli záporňáka v něm hraje český vědec, po němž jsou v Česku pojmenovaná dvě muzea.

Antropolog Aleš Hrdlička pocházející z Humpolce a žijící na přelomu devatenáctého a dvacátého století sesbíral rozsáhlou kolekci lidských pozůstatků včetně mozků.

Ty jsou uloženy v americkém Smithsonově institutu. Některé z nich byly získány bez souhlasu těch, z nichž pocházejí, či jejich příbuzných. Šlo totiž o to získat velké množství exponátů.
V době, kdy Hrdlička působil, totiž vědci věřili, že musí shromáždit co nejvíc exemplářů a jejich zkoumáním a srovnáváním se doberou dalšího poznání. Včetně výzkumu odlišností ras. Antropologové tehdy běžně považovali lidské rasy za nerovné a bělochy za nadřazené. V USA, v Německu, Skandinávii i jinde. Věřil tomu i Hrdlička, byť nebyl nijak ostrý rasista. Hrdlička také, na základě tehdejších výzkumů, prosazoval eugeniku, „šlechtění“ lidské rasy včetně zákazu rozmnožování „nekvalitních“ jedinců.

Smithsonův institut se s tím musí vypořádat. Podle dnešních etických standardů je nejlepší vrátit ostatky příbuzným. A když to nepůjde, tak pohřbít. Pokud jde o samotného Hrdličku, ten už je v povědomí o historii americké antropologie téměř zapomenut, takže to nebude problém.

V Česku je ovšem Hrdlička, částečně právem, považován za významného vědce. Má tu svoji sochu a muzea, v nichž jsou i lidské pozůstatky možná i nejasného původu. Co s tím? Prozkoumat a zkusit vrátit, či zničit? A co se jménem Hrdličky? Nikdo u nás sice netají, že byl rasista, ale veřejně je prezentován hlavně jako vzor vědce, který si navíc splnil americký sen.

Udělej mi radost a pozvi mě na kávu. Opravdu mě potěší, když si ji jednou nebudu muset koupit sama.