COOLna

Ženy lehčích mravů byly samozřejmě pro nacisty nepohodlné, proto se jim dostávalo stejného zacházení jako neárijským ženám. Byly zotročovány, znásilňovány a ponižovány. Během druhé světové války se zřídila takzvaná organizovaná prostituce, kdy byly tyto ženy k dispozici vojákům, vězňům, ale také vysokým nacistickým pohlavárům. Plán tak byl jasný – v nevěstincích ženy sexuálně zotročit a v koncentračních táborech dodělat.

Nacisté nemohli jen tak povraždit všechny dámy, které se věnovaly nejstaršímu řemeslu. Zřídili proto nové bordely pro vojáky, kteří si potřebovali během bojů ulevit. Zde byly nejen ženy, které prostituce kdysi živila, ale také ženy, jež neodpovídaly ideologickému obrazu slušné německé paničky.
Přestože vysoce postavení nacisté nečistými ženami opovrhovali, občas si do takového domu také odskočili. Organizovanou prostituci vymyslel říšský vůdce SS Heinrich Himmler a na jeho popud bylo vybudováno až 500 nevěstinců. „Čím více bude prostitutka využitá, tím dříve bude vymýcena,“ notoval si Joseph Goebbels, jenž patřil k dalším lidským zrůdám pod taktovkou vůdce Adolfa Hitlera. Bohužel měl pravdu. Pokud už nebohá žena v bordelu dosloužila, byla poslána do koncentračního tábora, odkud, jak všichni víme, nebylo cesty zpět na svobodu.
Vzhledem k tomu, že bylo vybudováno příliš mnoho domů neřesti, které se nacházely také v koncentračních táborech, bylo zapotřebí mnoho sexuálních otrokyň. Nehledě na to, že ty více opotřebované se po čase vyměnily. Jakkoliv to zní hrozně, tak to bohužel fungovalo. Se ženami, jež nebyly árijského typu, se zacházelo hůře než se zvířaty. Nacisté pro tuto práci zneužívali také vězenkyně, které musely být „zákazníkům” po vůli. Nové a nové ženy jim chrlil především ženský koncentrační tábor Ravens­brück.

Funkce zotročených žen byla jasná. Vojákům ulevit od každodenní rutiny a trochu je odvést od reality. Nacističtí pohlavárové si chtěli užít navzdory svým veřejným řečem a nenávisti k ženám lehčích mravů. A prostitutky v koncentračních táborech měly přimět vězně ke tvrdší práci, protože za ni pak muži získávali kupóny, které sloužily ke vstupu do nevěstince. Samozřejmě pro každou skupinu návštěvníků nevěstince, byly určeny jiné ženy. Ty nejkrásnější patřily nacistickým důstojníkům a „pracovaly” v čistějším prostředí. Obyčejní vojáci měli dle jejich slov „opotřebovanější zboží” a v koncentračních táborech si vězni příliš nevybírali, kdo je obšťastní. „Musely jsme přijmout sedm až osm mužů denně,“ svěřila po desítkách let mlčení paní B., které se jako zázrakem podařilo přežít hrůzy, jež nacisté napáchali.
Zachráněné Židovky se styděly o svých šílených zkušenostech s prostitucí mluvit, a proto pravda vyplula na povrch až po mnoha letech. Shodly se však v tom, že díky své nové profesi přežily, jinak by skončily v plynových komorách, nebo zemřely na následky brutálního mučení od nacistů, ať to bylo v jakékoliv formě.