COOLna

Výzkumy ukazují, že deprese jsou diagnostikovány přibližně dvakrát častěji u žen než u mužů. Tyto výsledky mohou být ovšem zkreslující oproti žité realitě. Svou roli totiž hrají i genderované rozdíly v prožívání, které jsou způsobené společenskými vlivy.

Ženy mnohem častěji psychické problémy internalizují, zatímco muži těžké emoce většinou externalizují, tedy přenášejí je na své okolí například formou agresivního chování. Tyto projevy souvisí také se společenskými rolemi a očekáváními, která je upevňují a staví jako normu. Rozdíly v diagnostice deprese mezi muži a ženami tedy nemusí být tak velké, jak se může na základě dostupných dat zdát. Stále více výzkumů totiž naznačuje, že deprese se u chlapců a mužů projevuje jinak než u dívek a žen. Internalizující projevy, jako je smutek a beznaděj, které jsou chápány jako typické ukazatele deprese, spíše odpovídají projevům u žen a nezohledňují ony externalizující – tedy typičtěji „mužské“ – projevy. Některé screeningové nástroje tak mohou přehlédnout depresi přibližně u jednoho z deseti mužů. Proto vznikají nové způsoby určování správné diagnózy.

Tlak na odolnost mužů souvisí také s vyšší mírou sebevražd, které jsou u nich častější než u žen. Detabuizace psychických potíží u mužů je proto důležitým krokem. Zatímco v druhé polovině 20. století se v České republice počet sebevražd mužů oproti ženám udržoval na dvojnásobku, od poloviny 90. let šlo už i trojnásobek a od roku 2004 každoročně přesahuje čtyřnásobek počtu žen. Mezi lety 2017 a 2021 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,1 sebevražd mužů, což představuje průměrně úmrtí 1027 mužů na 250 žen za rok.

Depresivní stavy mužů kvůli tabuizaci svého duševního zdraví řeší raději sami, nejčastěji sportem nebo alkoholem. Výzkumy však ukazují, že alkohol naopak deprese prohlubuje a kvůli jeho užívání narůstá také míra sebevražedných myšlenek. Čeští muži navíc oproti ženám stále konzumují alkoholu mnohem více. Zatímco žen denně konzumujících alkohol je 2,9 %, u mužů je to 12,9 %. Právě alkohol a další omamné látky mají vliv na to, že si muži častěji berou život radikálními způsoby. V souvislosti s depresemi hrají roli i další společenské proměnné, jako je například věk. Pokud jde o sebevraždy, jsou v českém kontextu alarmující data u seniorů a seniorek, mezi nimiž je míra sebevražednosti vůbec nejvyšší.

Neřešení psychických obtíží má kromě toho dopady na fyzické zdraví. Obě složky jsou totiž spolu pevně provázány. Ukazuje se například, že deprese zvyšuje pravděpodobnost výskytu onemocnění, jako je cukrovka, kardiovaskulární nemoci či mozkové příhody. Například cukrovkou trpí celosvětově odhadem o 17,7 milionů více mužů než žen. Kvalitnější diagnostika a léčba depresí u mužů může tedy vést k celkovému zlepšení jejich zdraví, a to jak duševního, tak fyzického.

Zatímco ve většině oblastí jsou to ženy, kdo je častěji přehlížen – případně jsou jejich potřeby a symptomy považovány za odchylky od normy -, u deprese vidíme, že podobný problém se může týkat u mužů. A to zejména v případě, že genderově stereotypní předpoklady omezují snahu vyhledat pomoc. Tyto genderové stereotypy ale také určují celkové směřování daného oboru a výzkum pak nepomáhá všem tak dobře, jak by mohl. Proto jedná velikost nestačí ani v oblasti diagnostiky depresí.