Destice chřapáčová se objevuje od března do dubna. Pro růst potřebuje dostatek srážek. „Stejně jako ostatní jarní houby je velmi náchylná na zasychání, i jediné teplé odpoledne s přímým slunečním svitem se na jakosti houby negativně podepíše. Destici se nejlépe daří, když je teplota vzduchu do 15 °C, půda má okolo 10 °C a obden zaprší,“ vysvětluje Vláďa Sojka.
Roste na smrku či borovici, a to výhradně na kmenech a pařezech. „V lese hledejte ležící, zetleté a rozměklé kmeny těchto dvou jehličnanů, případně pařezy, které už jsou porostlé mechem,“ radí Vláďa. V nížinách je dosti hojná v jehličnatých i smíšených lesích a na vlhkých, sluncem prohřátých místech.
Destice vypadá podobně jako Jidášovo ucho, které je také jedlé. V anglofonním prostředí je známá pod označením pig‘s ears čili „prasečí ouška“. Obecný název houby pravděpodobně inspiroval vzhled připomínajícího právě prasečí uši a textura, která je příjemně lámavá. Hladké plodnice jsou tence masité, svrchu šedohnědé až tabákově hnědé, zespodu žlutavě bělavé či narůžovělé. Mladé houby vypadají jako okrouhlé mističky s třeněm krátkým 0,5–1 cm ponořeným do substrátu, později se ploše rozkládají až do průměru okolo 10 cm. Jsou pravidelně žilnaté a laločnatě zprohýbané.
Jedná se o velmi jemnou houbu, která navíc nemá silné aroma – bez problému ji tak sní i ten, kdo houby jinak nemusí.
Před kuchyňským zpracováním odkrojte spodní část, bývá do ní zarostlý mech nebo kousek dřívka. Při tepelné úpravě se destice chová podobně jako zmíněné Jidášovo ucho. Na pánvi rychle změkne, nemá slizovitou konzistenci a ponechá si příjemnou texturu. Pokud ji nenakrájíte, udrží si tvar. Výborně se hodí k marinování, k přípravě soté, jako zavářka do polévek a po tepelné úpravě vynikne také v salátech.
COOLna 
Napsat komentář